Polygala amarella – vítod nahořklý

Vítod nahořklý roste na zásaditých substrátech na živinami chudších půdách, které mohou být střídavě vlhké až slatinné, ale i vysychavé. Typické biotopy jsou střídavě vlhké až slatinné krátkostébelné louky, širokolisté suché trávníky (svažité pastviny, skalky, osypy lomů a okraje cest) a vzácně i světlé lesy. Je to neobyčejně proměnlivý taxon s převažující autogamií (Kirschner in Slavík 1997). Podle barvy květů, charakteru a větvení lodyh a částečně i ekologických nároků je možno rozlišit dvě varianty, rozeznávané většinou jako poddruhy, P. amarella subsp. amarella a P. amarella subsp. austriaca (Crantz) Janch. (Kirschner in Kaplan et al. 2019).

Kvůli vzácnosti bazických hornin na Šumavě se vítod nahořklý v této oblasti takřka nevyskytuje. Na pomezí Nezdických vápenců a Javorníku roste u Damíče (v přírodní rezervaci Na Volešku) a Soběšic (Vaněček & Chán 1963, rev. V. Grulich & A. Vydrová 2020). Na pomezí Českokrumlovského Předšumaví a Hornovltavské kotliny byl nalezen jižně od Černé v Pošumaví na louce na břehu Lipenské přehrady (R. Slaba 1966 CB) a na Vápenném vrchu v okrajové části lomu Bližná u Černé v Pošumaví (R. Slaba 1966 CB, R. Paulič 2008 CB, Ekrt & Paulič in Ekrt & Půbal 2009, rev. J. Janáková 2021). Z okrajové části zájmového území od Soběšic byl kromě nominátního poddruhu udáván i vítod nahořklý rakouský (P. amarella subsp. austriaca) (Kirschner in Slavík 1997), taxonomická příslušnost jednotlivých populací však vyžaduje další studium. Vítod nahořklý je ohrožen zarůstáním lokalit konkurenčně silnějšími druhy rostlin, absencí extenzivního využívání luk a pastvin a změnami vodního režimu.