Červený seznam

Červený seznam ohrožených rostlin a seznam všech cévnatých rostlin Šumavy (1. verze)

M. Štech, Karel Boublík, Wolfgang Diewald, Libor Ekrt, Eva Holá, Petr Koutecký, Vít Grulich, Jindřich Chrtek, Jana Janáková, Milan Kotilínek, František Krahulec, Martin Lepší, Petr Lepší, David Půbal, Romana Roučková, Zdeněk Skála, Cornelia Straubinger, Vojtěch Taraška, Bohumil Trávníček, Alena Vydrová, Katka Máchalová Zemanová, Vojtěch Žíla

Úvod

Ve střední Evropě není mnoho přirozeně vymezených celků jako Šumava, které byly v minulosti rozděleny nepropustnou politickou hranicí. Toto neblahé dědictví minulosti se odrazilo i ve výzkumu a ochraně šumavských rostlin, které dlouhá léta končily vždy na státní hranici. Na české straně pak byl průzkum ještě komplikován existencí obtížně přístupného a rozsáhlého hraničního pásma a dvou velkých vojenských prostorů. Není proto divu, že ihned po pádu železné opony vznikl projekt zpracování Květeny Šumavy bez ohledu na státní hranice. Bohužel se původnímu autorskému týmu pod vedením Františka Procházky nepodařilo celý projekt dokončit a po smrti jeho duchovního otce v roce 2004 další práce pokračovala jen velmi pozvolna. Nový impulz jí dalo až získání společného českobavorského projektu Květena Šumavy / Flora des Böhmerwaldes, č. 216, spolufinancovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj a státního rozpočtu ČR (Program přeshraniční spolupráce Česká republika – Svobodný stát Bavorsko Cíl EÚS 2014–20). Jedním z indikátorů ambiciózního projektu je vytvoření společného červeného seznamu ohrožených druhů cévnatých rostlin na území celé Šumavy.

Vymezení území

Území projektu Květena Šumavy zahrnuje celý horský stupeň Šumavy. Především z fytogeografických důvodů jsou začleněna i některá menší území podhorského stupně. Hranici území lze vymezit linií spojující následující místa: (ČR – od SZ k JV) Zadní Chalupy – Stará Lhota – Rodrovský dvorec – Zelená Lhota – oblouk železniční trati západně od Matějovic – Děpoltice – Divišovice – Chřepice – Onen Svět – Javorná – Chvalšovice – Jarkovice – Kochánov – Dolní Kochánov – Pařezí – Javoří – Dolejší Těšov – Chlum – Hartmanice – Kundratice – Velký Radkov – Radešov – Kašperské Hory – Žlíbek – Nezdice – Zuklín – Javorník – Stachy – Nový Dvůr – Křesanov – Pravětín – Šumavské Hoštice – Trpín – Kratušín – Záblatí – Albrechtovice – Blažejovice – Zbytiny – Křišťanov – Markov – Třebonice – Vítěšovice – Lštín – Dětochov – Mokrá – Černá v Pošumaví – Světlík – Blatná – Frymburk – Lipno nad Vltavou – Loučovice – levý břeh Menší Vltavice – Vyšší Brod – hřeben jižně Vyššího Brodu směrem k rakouské hranici – (Rakousko – od JV k SZ) Weigetschlag – O.-U. Laimbach – Amesschlag – Helfenberg – Uttendorf – Neudorf – Haslach – Schlägl – Ulrichsberg – (Německo – od JV k SZ) Breitenberg – Neureichenau – Fürholz – Rehberg – Linden – Hohenau – Klingenbrunn–Bahnhof – Flanitzhüte – tok řeky Flanitz – Zwieselau – Lindberg – Klautzen – Aussenried – odtud hranice běží k severozápadu jihozápadním okrajem Kötztinger Senke do poloviční vzdálenosti mezi Kötzting a Arndorf – Grafenwiesen – Ottenzell – Haibühl – severozápadní okraj Královského hvozdu – státní hranice ČR a Německa – Zadní Chalupy. Takto vymezené území zahrnuje plochu bezmála 3000 km2.

Červené seznamy ohrožených druhů rostlin ve střední Evropě

Tvorba národních seznamů ohrožených druhů rostlin má ve střední Evropě dlouhou tradici (např. Holub et al. 1979, Jedicke 1997, Niklfeld H. et Schratt-Ehrendorfer 1999). Téměř výhradně jsou však červené seznamy a červené knihy ohrožených druhů omezeny na území jednoho státu nebo menších regionů v rámci jeho území (Schnittler et Ludwig 1996, Hohla et al. 2009, Lepší et al. 2013). Rovněž i jediný dosud publikovaný seznam vyhynulých a ohrožených druhů Šumavy se bohužel zabýval jen jeho českou částí (Procházka et Štech 2002). V tomto kontextu je zcela zřejmé, jak potřebné je vytvoření společného přeshraničního seznamu ohrožených druhů Šumavy a společné strategie ochrany nejvýznamnějších druhů území.

Použitá kritéria a kategorie IUCN

Donedávna bylo ohrožení druhů ve studovaných územích zpravidla hodnoceno expertním odhadem podle dohodnutých národních kategorií (Schnittler et Ludwig 1996, Hohla et al. 2009, Grulich 2012). V poslední době je však zřetelná snaha sjednotit hodnocení ohroženosti druhů podle jednotných pravidel mezinárodní organizace International Union for Conservation of Nature (IUCN 2012a). Proto i v posledním červeném seznamu ohrožených rostlin České republiky jsou použity jak národní kategorie, tak kategorie IUCN (Grulich 2017). Hlavním parametrem ohrožení druhů podle mezinárodních kritérií IUCN je riziko vyhynutí. Toto riziko je hodnoceno za použití 4 kritérií, které popisují jednotlivé typy ohrožení.

Kritérium A hodnotí zmenšení populace za dobu 10 let nebo 3 generačních cyklů. Podle toho, která z těchto period je delší. Predikce do budoucnosti je pak nejvýše 100 let. Kritérium je rozděleno do 4 podkategorií podle toho, zda jsou příčiny ohrožení známy, plně pochopeny a odstraněny (A1) nebo příčiny nepominuly nebo jsou nejasné (A2), případně je důvodná obava, že ke zmenšení dojde v budoucnosti (A3) nebo je hodnocen jak ústup v nedávné minulosti, tak predikce pro stejně dlouhé období v budoucnu (A4). Ústup lze specifikovat (a) přímým pozorováním, (b) indexem abundance (početnosti) vhodným pro konkrétní druh, (c) rozsahem areálu, (d) plochou výskytu nebo (e) ohrožením způsobeným invazními nebo konkurenčními druhy, hybridizací, patogeny apod.

Kritérium B hodnotí geografické rozšíření v podobě rozsahu areálu (B1) nebo plochy výskytu (B2) a zároveň nepříznivý stav a vývoj populací charakterizovaný (a) fragmentací areálu, (b) pozorovaným nebo předpokládaným ústupem hodnoceným (i) rozsahem výskytu (ii) plochou výskytu (iii) rozsahem, plochou nebo kvalitou stanoviště, (iv) počtem lokalit nebo subpopulací, (v) počtem dospělých jedinců nebo (c) extrémní fluktuací hodnocenou (i) rozsahem výskytu (ii) plochou výskytu, (iii) počtem lokalit nebo subpopulací, (iv) počtem dospělých jedinců.

Kritérium C je určeno pro malé populace a hodnotí jejich zmenšování (C1) nebo zmenšování kombinované buď (a) s nevhodnou populační strukturou tvořenou nebo s (b) extrémní fluktuací počtu dospělých jedinců.

Kritérium D hodnotí velmi malé nebo omezené populace s méně než 1000 dospělými jedinci nebo populace na ploše menší než 20 km2.

Kritérium E pak umožňuje hodnotit druhy podle kvantitativní analýzy a odhadu pravděpodobnosti jejich vyhynutí ve volné přírodě za určitý počet generací nebo let podle toho, která z těchto period je delší.

Na základě hodnocení těmito kritérii jsou jednotlivé druhy přiřazeny do kategorií ohrožení jako kriticky ohrožený (Critically Endangered, CR), ohrožený (Endangered, EN) nebo zranitelný (Vulnerable, VU) druh (Tab. 1). Vyhynulé a nezvěstné druhy jsou řazeny do kategorie vyhynulý druh (Extinct, Ex), v případě regionálních červených seznamů regionálně vyhynulý (Regionally Extinct, RE) Druhy, které nesplňují v žádném kritériu podmínky pro zařazení mezi některou z kategorií ohrožení, ale blíží se jí nebo lze toto hodnocení předpokládat v dohledné budoucnosti, jsou zařazeny do kategorie druh blízký ohrožení (Near Threatened, NT). Druhy bez zjevných známek ústupu a ohrožení jsou hodnoceny jako málo dotčené (Least Concern, LC). Druhy s nedostatečně známým rozšířením, ekologickými nároky a potenciálním ohrožením je vhodné řadit do kategorie nedostatečně prozkoumaných (Data Deficient, DD). Druhy, které dosud nebyly z různých důvodů (např. taxonomických nejasností) podrobeny hodnocení podle kritérii patří do skupiny nevyhodnocených (Not Evaluated, NE).

Tab. 1 Kritéria IUCN pro jednotlivé kategorie ohrožení

Kritérium

Kriticky ohrožené (CR)

Ohrožené (EN)

Zranitelné (VU)

A Zmenšení populace

A1 (příčiny odstraněny)

≥ 90%

≥ 70%

≥ 50%

A2, A3, A4 (příčiny nejasné)

≥ 80%

≥ 50%

≥ 30%

B Geografické rozšíření a nepříznivý trend vývoje

B1 rozsah areálu

< 100 km2

< 5000 km2

< 20000 km2

B2 plocha výskytu

< 10 km2

< 500 km2

< 2000 km2

a zároveň 2 z následujících 3 podmínek

(a) počet populací

= 1

≤ 5

≤ 10

(b) pokračující pokles (i) rozsahu výskytu (ii) plochy výskytu (iii) rozsahu, plochy nebo kvality stanoviště, (iv) počtu lokalit nebo subpopulací.

(c) extrémní fluktuace (i) rozsahu výskytu (ii) plochy výskytu, (iii) počtu lokalit nebo subpopulací, (iv) počtu dospělých jedinců

C Malé populace a ústup

Počet dospělých jedinců

< 250

< 2500

< 10000

a zároveň jedna z následujících podmínek

C1 zmenšení populace

25% za 3 roky nebo 1 generaci

20% za 5 let nebo 2 generace

10% za 10 let nebo 3 generace

C2 pokračující ústup a minimálně 1 z následujících 3 podmínek


a(i) počet dospělých jedinců v každé subpopulaci

≤ 50

≤ 250

≤ 1000


a(ii) % dospělých jedinců v jedné subpopulaci

90–100%

95–100%

100%


b extrémní fluktuace v počtu dospělých jedinců

D Velmi malé nebo omezené populace

D Počet dospělých jedinců

< 50

< 250

D1: < 1000

D2 (jen pro kategorii VU)



plocha výskytu < 20 km2 nebo počet lokalit ≤ 5

E. Kvantitativní analýza

E Pravděpodobnost vyhynutí

≥ 50% během 10 let nebo 3 generací

≥ 20% během 20 let nebo 5 generací

≥ 10% během 100 let

Specifika hodnocení ohrožení rostlin a regionálního hodnocení

Kritéria IUCN byla původně vytvořena pro velké obratlovce a jejich ohrožení na globální úrovni. Proto jejich aplikace na rostliny s velmi rozmanitými životními strategiemi, schopností vegetativního růstu a dlouhodobé dormance semen přináší celou řadu obtíží. Potřebná data o populační dynamice nejsou často dobře známá a často je nelze ani snadno odhadnout.

Rovněž hodnocení ohrožení na malém území se specifickými přírodními podmínkami má svá velká úskalí. Striktní aplikace kritérií by vedla k zařazení druhů zasahujících do studovaného území okrajově a z pohledu jejich celkového areálu nebo ekologických nároků bezvýznamně do vysokých kategorií ohrožení. Byl by tak popřen jeden ze smyslů tvorby červeného seznamu, a to zdůraznění významu výskytu jednotlivých druhů v hodnoceném území z pohledu jejich celkového ohrožení nebo ohrožení jejich genetické diverzity. Proto je vhodné postupovat podle metodiky aplikace kategorií IUCN na regionální úrovni (IUCN 2012b). Z této metodiky plyne, že čím menší území, tím více je třeba zohlednit výskyt organismů v okolních regionech. Hojný výskyt v kontaktních územích významným způsobem mění riziko vyhynutí ve studovaném území, které je hlavním parametrem kriterií IUCN a je vhodné na základě této skutečnosti upravit výsledné kategorie ohrožení. Před vlastní aplikací IUCN kritérií je také třeba využít regionální filtr a z hodnocení vyřadit druhy v území nepůvodní. V případě malých území je doporučeno vyřadit i druhy zasahující do oblasti okrajově z kontaktních území, kde jsou hojné nebo přinejmenším tam mají stabilizované a potenciálně zdrojové populace. Tyto druhy by automaticky byly zařazeny do vysokých kategorií ohrožení a zbytečně by odpoutávaly pozornost od druhů v hodnoceném území významných a skutečně z nějakého pohledu ohrožených. Takové druhy je možno zařadit do kategorie nevhodných pro hodnocení (Not Applicable, NA).

Seznam šumavský rostlin

Pro vyčerpávající a kvalitní zhodnocení změn a ohrožení flóry zkoumaného území je nezbytné vytvoření úplného seznamu všech historicky zaznamenaných taxonů cévnatých rostlin (tzv. checklist). Do tohoto seznamu patří jak druhy původní, tak zavlečené do konce středověku (archeofyty) nebo v novověku (neofyty). Zařazeny jsou také všechny druhy nově zplaňující mimo polní a okrasné výsadby nebo i nekontrolovaně vysazené do volné krajiny. Vytvoření takového seznamu na tak rozsáhlém území jakým je Šumava, je poměrně náročný úkol. Zejména proto, že řada historických údajů není spolehlivě doložena ani lokalizována a některé údaje tak nelze s jistotou potvrdit z pohledu správného určení nebo přesné lokalizace. Proto zejména u vyhynulých nebo nezvěstných rostlin zůstává více nejasných případů. Kompletní a pečlivé zachycení historického a současného stavu má však nenahraditelnou cenu pro hodnocení budoucích změn. Jevýchozím bodem pro sledování měnícího se prostředí a ochranářských rizik, ať již v důsledku přímého vlivu člověka, změny obhospodařování nebo globální změny klimatu.

Ze studovaného území a nejbližšího okolí bylo hodnoceno téměř 2126 udávaných taxonů cévnatých rostlin, tedy druhů, poddruhů a variet, ale také agregátů a dalších vnitrorodových taxonů, hybridů a taxonomicky nedostatečně prozkoumaných nebo nejasných typů. U 145 taxonů jde s vysokou pravděpodobností o chybná data (mylné určení, pěstování v zahradách, chybná lokalizace nebo výskyt za hranicí vymezeného území). Výskyt dalších 55 taxonů je rovněž nejistý, avšak nelze jej zatím zcela vyloučit. Jako velmi pravděpodobný byl vyhodnocen výskyt 1926 taxonů. Z nich však jasně prokázán není výskyt u 54 taxonů. Jde často o nedoložené literární údaje nebo údaje z terénních zápisníků, taxonomicky nejisté typy nebo nepřesně lokalizované údaje, které mohly

ležet těsně za hranicí vymezeného území. Taxonů s prokázaným výskytem ve vymezeném území je tedy 1872, z nich však u 12 existují pochybnosti o jejich taxonomickém významu. Když pomineme vyšší taxonomické jednotky než druh a hybridy, kterých je z území zatím známo 112, pak je v daném okamžiku z území uváděno 1543 druhů, 87 poddruhů a 18 variet. Z nich lze 1091 považovat za původní, 11 druhů je nejasného původu potenciálně zavlečených člověkem, 160 je archeofytů a 386 neofytů nebo taxonů zavlečených v poslední době.

Červený seznam ohrožených druhů cévnatých rostlin Šumavy

Podle obvyklé botanické praxe jsou mezi ohrožené druhy řazeny taxony v území potenciálně původní a archeofyty. Na základě metodiky hodnocení kritérii IUCN na regionální úrovni byly tedy neofyty a druhy zavlečené zařazeny do kategorie NA (viz výše). Do této kategorie jsou také zařazeny taxony, které díky svým ekologickým nárokům jen velmi vzácně zasahují do vymezeného území z přilehlých oblastí hojnějšího výskytu, ve kterých nejsou zřetelně ohroženy. Naopak další okrajově zasahující taxony, které ustupují v celém svém areálu nebo alespoň v jeho středoevropské části byly řádně hodnoceny podle kritérií IUCN s přihlédnutím k situaci v přilehlých územích a potenciálním zdrojovým populacím.

Kategorie ohrožení byly určovány pro nejnižší udávaný taxonomický rank. Proto u druhů s poddruhy nebo varietami byly hodnoceny vnitrodruhové jednotky a druhy jsou zařazeny do kategorie NE. Do téže kategorie jsou zařazeny některé taxonomicky nejasné typy. Pro některé obtížně poznatelné druhy z taxonomicky kritických skupin, kde znalosti o jejich rozšíření jsou stále nedostatečné, byla zvolena kategorie DD.

Z celkových 1648 druhů, poddruhů a variet bylo tedy hodnoceno 1068 taxonů, 78 taxonů nebylo hodnoceno (NE) a 502 je zařazeno do kategorie k hodnocení nevhodných (NA). Z 1068 hodnocených taxonů patří 52 mezi rostliny vyhynulé nebo momentálně nezvěstné, tedy bez jediné potvrzené existující lokality (RE). V kategorii kriticky ohrožených druhů (CR) je zařazeno 73 taxonů, do kategorie ohrožených druhů (EN) patří 70 taxonů. Mezi zranitelné druhy bylo zařazeno 66 taxonů a mezi druhy blízké ohrožení patří 106 taxonů. Za druhy s nedostatkem informací pak bylo označeno 43 druhů. Naopak 658 taxonů je zařazeno do kategorie druhů málo dotčených (LC). Ta obsahuje jednak druhy v celém území hojné, ale také druhy poměrně vzácné a okrajové, které nejsou v kontaktních územích. Tyto druhy obvykle nesplňují podmínky pro zařazení do nějaké kategorie ohrožení v bodech hodnotících jejich ústup.

Příčiny ohrožení a ochranářská doporučení ke stabilizaci populací nejohroženějších druhů

Nejohroženější druhy Šumavy jsou zařazené mezi kriticky ohrožené taxony. Avšak i v kategorii ohrožených druhů nalezneme několik významných šumavských druhů, které ještě nesplňují kritéria pro zařazení mezi kriticky ohrožené, ale velmi rychle ustupují a jejich populacím je třeba věnovat pozornost.

Pokud provedeme analýzu kategorie kriticky ohrožených druhů, je patrné, že každý je do jisté míry unikátní. Avšak je možno vytvořit několik skupin podle ekologických nároků těchto druhů a pro tyto skupiny navrhnout také vhodná doporučení ke stabilizaci a ochraně jejich populací.

Druhy bezlesí

Nejohroženějšími šumavskými druhy rostlin jsou druhy různých typů bezlesí. Ze 73 kriticky ohrožených druhů je vázáno na nějaké bezlesí hned 62. Je to přirozené, když uvážíme, že dominantním vegetačním typem Šumavy je horský les a tím pádem lesní druhy jsou zde obecně mnohem hojnější než druhy bezlesí. Jsou také složkou dominantních vegetačních typů, které jsou za současných klimatických poměrů v optimu. Na druhou stranu druhy bezlesí mají často reliktní charakter výskytu, protože jejich současné rozšíření je zbytkem někdejšího mnohem hojnějšího výskytu před expanzí lesa na začátku holocénu. Jsou vázány na biotopy, které jsou za současných klimatických podmínek nestabilní a mění se vlivem probíhajících sukcesních změn. Jaká by byla situace zcela bez vlivu člověka dnes nedokážeme zcela odhadnout. Člověk zásadním způsobem ovlivnil původní fragmenty primárního bezlesí. Na jednu stranu vytvořil velké plochy sekundárního bezlesí, které do nedávné doby obhospodařoval a kde světlomilné druhy našly své druhé optimum. Na straně druhé zásadním způsobem změnil mnoho parametrů prostředí, ať již jde o plošné odvodnění, úpravy toků, budování cest, eutrofizaci, dramatický zásah do dynamiky přirozených lesů i do populací velkých savců. Tyto všechny faktory měly potenciál blokovat na některých místech přirozenou sukcesi a zachovat podmínky pro přežívání světlomilných druhů rostlin i živočichů. Změna těchto přirozených podmínek a také upuštění od extenzivního obhospodařování sekundárních biotopů představuje aktuálně největší hrozbu pro mnohé cenné druhy šumavských rostlin.

Alchemilla filicaulis subsp. filicaulis, autor: D. Průša

Naštěstí jsou nejcennější šumavské druhy vázány často na nejvyšší polohy, kde není rychlost sukcese tak velká a lze ji blokovat jednorázovými zásahy jednou za několik let. Je to případ několika nejvzácnějších druhů rodu Alchemilla (kontryhel) vázaných na centrální část Šumavských Plání. Tyto druhy jsou často vázány na zachované loučky, často lesní, a na okraje lesních cest. Vhodným zásahem je jednorázové odstranění náletových dřevin a zabránění zástinu lokalit. Lokality zpravidla nevyžadují pravidelné odstraňování biomasy okolních bylin, protože se obvykle jedná o oligotrofní biotopy, které jsou častof spásány lesní zvěří. Podobný extenzivní management lze použít i na lokalitách Botrychium multifidum (vratička mnohoklanná), případně dalších druhů tohoto rodu. V tomto případě je však vhodné vedle pravidelného odstraňování náletových dřevin i jednorázově narušit drn a vytvořit volné nakypřené plochy, ve kterých by mohly klíčit spory těchto vzácných kapradin.

Botrychium multifidum, autor: L. Ekrt

Dactylorhiza traunsteineri subsp. turfosa, autor: M. Štech

Dalším příkladem taxonu, kde se v nejbližší době dá udržet dostatečná péče jednorázovými zásahy spočívajícími v odstranění náletových dřevin je snad nejvýznamnější rostlina Šumavy – Dactylorhiza traunsteineri subsp. turfosa (prstnatec Traunsteinerův rašelinný). S velkou pravděpodobností se jedná o unikátní endemický Šumavský taxon, který zřejmě nikde jinde neroste. Podle současných hypotéz vznikl hybridogenní speciací na kontaktu prstnatců Dactylorhiza majalis (prstnatec májový) a Dactylorhiza traunsteineri subsp. traunsteineri (prstnatec Traunsteinerův pravý). Jeho vitálních populací je tak málo, že si každá zaslouží mimořádnou ochranu, protože celkový počet rostlin je poměrně malý. Zásadním zásahem na záchranu populací je opět odstranění náletových dřevin jednou za několik let tak, aby nedocházelo k zastínění lokalit. Díky vlhkostním poměrům a oligotrofním podmínkám na lokalitách se zatím nezdají být akutní zásahy na odstranění biomasy bylin, případně i mechorostů. Tato situace se však může v závislosti na změnách klimatu a opakujících se suchých letech změnit. Poněkud odlišná situace je u lokalit jednoho z rodičů Dactylorhiza traunsteiri subsp. traunsteineri v Hornovltavské kotlině. Na těchto lokalitách je opět nezbytné odstraňovat jednorázově náletové dřeviny. Ale vzhledem k mnohem eutrofnějším podmínkám v okolí těchto lokalit je třeba opakovaně podle situace odstraňovat i biomasu okolních konkurenčně silných bylin kosením.

Eriophorum gracile, autor: M. Štech

Juncus alpinoarticulatus, autor: M. Štech

Opakované odstraňování okolní vegetace vyžadují i mnohé další druhy rašelinných a slatinných luk a pramenišť. Tyto druhy jsou často konkurenčně velmi slabé, protože rostly často na opakovaně narušovaných místech a často také velmi oligotrofních. Jsou to druhy, které zmizely z rozsáhlých částí svého areálu a na Šumavě nacházejí poslední útočiště. Jsou to například Eriophorum gracile (suchopýr štíhlý), Rhynchospora alba (hrotnosemenka bílá), Juncus alpinoarticulatus (sítina alpská), Montia fontana (zdrojovka prameništní) apod. Pro tuto skupinu druhů je třeba kromě odstranění náletových dřevin opakovaně odstraňovat také biomasu a nepravidelně narušovat plochy tak, aby se na nich mohly rostliny zmlazovat. Vhodným managementem může být seč i pastva podle podmínek konkrétního biotopu. Zásadní je v případě seče pečlivé odstraňování posečené hmoty a odvoz z ploch. Důležité je pečlivé načasování managementu podle konkrétní lokality a druhu, aby nedocházelo k poškozování cílových druhů.

Pedicularis palustris, autor: L. Ekrt

Velmi náročné na management jsou zejména krátkověké nebo jednoleté druhy. Několikaletý výpadek v obhospodařování a zapojení okolní vegetace může velmi rychle zničit poměrně bohaté populace těchto rostlin. Naopak na vhodný management jsou tyto druhy schopny velmi rychle reagovat. Významným druhem této kategorie je Pedicularis palustris (všivec bahenní). Druh, který prakticky zmizel z nižších poloh celé střední Evropy je na Šumavě sice zatím ještě řazen pouze do kategorie ohrožených druhů, ale stav jeho populací je i zde alarmující. Jakožto jednoletá ozimá parazitická rostlina není schopen dlouhodobě konkurovat ani agresivním vzrůstným kyselomilným rašeliníkům, natož ostatním druhům rychleji rostoucích rostlin. Proto na neobhospodařovaných lokalitách mizí pod vrstvou stařiny a vrstvou rašeliníků, ve kterých se není schopen uchytit. Doporučení pro lokality tohoto druhu je pravidelný management s pečlivým odstraněním stařiny a v případě potřeby i odstranění vrstvy rašeliníku.

Sedum villosum, autor: M. Štech

V podstatě je možno s určitými obměnami podle konkrétních lokalit použít podobnou kombinaci jednorázových a pravidelných zásahů, které se osvědčily při záchraně jedné ze dvou posledních lokalit Sedum villosum (rozchodníku huňatého). Druh je konkurenčně extrémně slabý a proto zcela vymizel na většině svého areálu. Příkladem dobré praxe a dobré reakce druhu na zásahy je záchrana jedné ze dvou šumavských lokalit.

Vzhledem k tomu, že se jedná o konkurenčně velmi slabý druh, byl pro jeho záchranu na jedné ze dvou šumavských lokalit aplikován následující regenerativní management:

  1. Část lokality bez výskytu druhu: odstranění nadzemní biomasy sečí v termínu 15.7.–31.7., pečlivé vyhrabání včetně biomasy a odvoz z plochy. Dále stržení drnu a odvoz hmoty z plošek ideálně v termínu na jaře nebo na podzim před vsazením rostlinek.

  2. Část lokality s výskytem druhu: po odkvětu pečlivé vytrhání všech jedinců druhu včetně sterilních růžic. Odstranění biomasy sečí a pečlivým vyhrabáním a následně též stržení drnu z této zdrojové plošky. Biomasa vyprodukovaná na této ploše mohla obsahovat drobné úlomky rostlin, a tak byla rozprostřena na jednu obnaženou plošku. Vypreparované plodné rostlinky a sterilní růžice byly přeneseny do připravených obnažených plošek.

  3. Opakováním strhávání plošek a přenosu posekané biomasy obsahující odkvetlé rostlinky druhu na tyto obnažené plošky bylo docíleno rozšíření druhu na lokalitě výskytu z počtu 40 sterilních a 12 fertilních v roce 2017 na více než 5500 sterilních a více než 1500 fertilních v roce 2021.

Lycopodiella inundata, autor: L. Ekrt

Pinguicula vulgaris, autor: P. Koutecký

Podobné zásahy mohou být velmi efektivní i na mnohé další konkurenčně slabé, ale snadno se šířící druhy. Jako například Lycopodiella inundata (plavuňka zaplavovaná) nebo Pinguicula vulgaris (tučnice obecná). V případě těchto druhů je zásadní začít s péčí o lokality včas. Pak se předejde náročné preparaci rostlin jako v případě rozchodníku. Pokud je ještě dostatek zdrojových rostlin, stačí odstraňování biomasy a příprava plošek v bezprostředním okolí rostlin.

Gentianella praecox subsp. bohemica, autor: M. Štech

Speciálním případem péče o významné druhy je Gentianella praecox subsp. bohemica. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších druhů celé oblasti, který je endemitem Českého masivu. Z někdejších mnoha set lokalit v poměrně široké oblasti zbylo již jen několik málo desítek zejména v Předšumaví a na Šumavě. Hlavním důvodem je zejména intenzifikace zemědělství, upouštění od tradiční obecní pastvy a eutrofizace prostředí. V nedávných suchých letech se navíc ukázalo, že perspektivu mají zejména šumavské populace z vyšších poloh, které tolik netrpí suchem. Na všech živých českých šumavských lokalitách je aplikován následující management, který by bylo velmi žádoucí přenést i na poslední zbývající lokality na bavorské a rakouské straně Šumavy.

a) Pečlivý jarní výhrab nebo vertikutace – záleží na reliéfu terénu, zda umožňuje práci s vertikutátorem (rovnější plochy, bez kořenových náběhů) či vyžaduje ruční práci vertikutačními hráběmi. Pokud je drn velmi zapojen, je používán křovinořez se strunovou hlavou. Všechna vyhrabaná biomasa je z plochy odstraněna (při jarním zásahu jsou již semena z odumřelých rostlin vysypaná)

b) Časná (do 10.6.) či pozdní pastva ovcí (po 15.10.), která je na některých lokalitách nahrazena či doplněna (při větší produkci biomasy) sečí v termínu po 15.10. s následným odstraněním biomasy. Přesné podzimní termíny je nutné přizpůsobit aktuálnímu chodu počasí a dozrávání semen. Lze též část plochy bez výskytu druhu posekat/spást dříve a na tu část, kde se druh vyskytuje, se vrátit po jeho vysemenění, případně odložit seč/pastvu na následující jarní období (zejména při časné sněhové pokrývce).

Je třeba zmínit, že ne všechny druhy bezlesí jsou takto cenné nebo takto ohrožené. Tato skupina obsahuje také druhy vázané výhradně na primární bezlesí. Na skály jsou vázány Agrostis rupestris (psineček skalní), Cardamine resedifolia (řeřišnice rýtolistá), Allium schoenoprassum (pažitka pobřežní), Rhodiola rosea (rozchodnice růžová), Woodsia ilvensis (kapradinka skalní). Pro tyto druhy je zajištění ochrany poměrně jednoduché. Protože rostou zpravidla na nedostupných a reliktních místech, jsou jejich populace poměrně stabilní. V některých případech je třeba zabránit přímému ničení rostlin například nadměrným zatížením lokalit turisty (případ Agrostis rupestris na vrcholových skalách Javoru). Větším problémem je zastínění skal lesem, které může vést k ústupu nebo dokonce zániku lokalit. Tímto způsobem je již ohrožena lokalita Woodsia ilvensis v údolí Vydry. Lze doporučit jednorázový zásah na odstranění zástinu náletovými dřevinami, který by zlepšil podmínky pro růst tohoto druhu opět na řadu let.

Dalším příkladem druhů bez vysokých požadavků na náročný management jsou druhy jezer a tůní. Jsou to známé šídlatky, některé druhy zevarů, stulíky a lekníny.

Do nejvyšší kategorie ohrožení jsou ale také zařazeny některé nejvzácnější archeofyty jako například Agrostemma githago (koukol polní) nebo Bromus secalinus (sveřep stoklasa). Ač jistě nejsou typickými druhy šumavské přírody, mimořádnou ochranu si jistě zaslouží, vzhledem k tomu, že vymřely na většině území střední Evropy. Tyto polní plevele však nemohou dnes bez přímého zásahu člověka přežívat. Cenné je, že na bavorské straně Šumavy probíhá program, který udržuje tyto druhy na malých soukromých políčkách.

Druhy lesní

Dryopteris cambrensis, autor: D. Půbal

Listera cordata, autor: P. Čížková

Moneses uniflora, autor: L. Ekrt

Nejvzácnější a nejohroženější lesní druhy můžeme roztřídit do dvou skupin. Jednak to jsou druhy zapojených lesů, ať již smíšených horských jako Epipogium aphyllum (sklenobýl bezlistý), Dryopteris cambrensis (kapraď plevinatá), Polystichum braunii (kapradina Braunova), Moneses uniflora (jednokvítek velkokvětý) nebo podmáčených smrčin jako Listera cordata (bradáček srdčitý). Tyto druhy mohou za daných podmínek ohroženy zejména přímým zničením lokalit nebo změnou prostředí, zejména vodního režimu. V případě Listera cordata je samozřejmě velkou změnou velkoplošné odumření smrčin, které řadu lokalit poznamenalo. Jak se bude vyvíjet situace do budoucna, není úplně jasné. Jasné doporučení je ale nedopustit jakékoliv poškození lokalit v důsledku lesních prací a lesního managementu.

Druhou skupinou kriticky ohrožených lesních druhů jsou druhy světlomilné, často vázané na prosvětlené lesy, lesní okraje nebo prosvětlené bory, které bývaly v minulosti poměrně intenzivně využívané. Důležitými druhy jsou zástupci rodu Pyrola (hruštička). Je to skupina mykoheterotrofních druhů s velmi lehkými semeny, které potřebují pro úspěšný vývoj mykorhizní výživu. Celá tato skupina zásadním způsobem ustoupila, protože pro svůj zdárný vývoj potřebují lesní světliny a volné plochy, kde by se mohla úspěšně vyvíjet semena. Vzhledem k celkové vzácnosti těchto druhů je třeba opět doporučit jednorázový management v nepravidelných cyklech. Ten spočívá v mozaikovitém drobném narušení okolní vegetace a odstranění mrtvého dřeva v blízkém okolí rostlin.

Specifickým případem mimořádně vzácného druhu je Campanula cervicaria (zvonek hadincový), který vymřel v rozsáhlých územích západní části svého areálu. Kdysi nebyl na české Šumavě vzácný. Vyžaduje lesní světliny a lesní okraje. Bohužel ale na většině lokalit vyhynul a na posledních zbývajících jsou jeho populace malé a silně ohrožené. Asi největší populací je stále populace u Turnerovy chaty, kde roste na přirozeně otevřeném osypu na úpatí skal. Protože druh roste v bezprostředním sousedství chaty, je třeba zajistit co nejdříve vhodnou ochranu lokality, aby nedošlo ke zničení při úpravách kolem chaty.

Literatura

Grulich V. 2017: Červený seznam cévnatých rostlin ČR [The Red List of vascular plants of the Czech Republic]. Příroda, 35: 75–132 (in Czech).
IUCN (2012a): IUCN Red List categories and criteria: Version 3.1., 2nd ed. – IUCN, Gland, Switzerland.
IUCN (2012b): Guidelines for application of IUCN Red List criteria at regional and national levels: Version 4.0. – IUCN, Gland, Switzerland.
Jedicke E. (ed.) (1997): Die Roten Listen. Gefährdete Pflanzen, Tiere, Pflanzengesellschaften und Biotope im Bund und Ländern. – Eugen Ulmer, Stuttgart.
Hohla M., Stöhr O., Brandstätter G., Danner J., DiewaldW., Essl F., Fiereder H., Grims F., Höglinger F., Kleesadl G., Kraml A., Lengelachner F., Lugmair A., Nadler K., Niklfeld H., Schmalzer A., Schratt-Ehrendorfer L., Schröck C., Strauch M.&Wittmann H. (2009): Katalog und Rote Liste der Gefäßpflanzen Oberösterreichs. – Stapfia 91: 1–324.
Holub J., Procházka F. & Čeřovský J. (1979): Seznam vyhynulých, endemických a ohrožených taxonů vyšších rostlin květeny ČSR (1. verze) [The list of extinct, endemic and endangered taxa of the vascular flora of the CSR. 1st version]. – Preslia 51: 213–237.
Holub J. & Procházka F. (2000): Red List of vascular plants of the Czech Republic – 2000. – Preslia 72: 187–230.
Lepší P., Lepší M., Boublík K., Štech M. & Hans V. (eds) 2013: Červená kniha květeny jižní části Čech [Red book of South Bohemian flora]. Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, České Budějovice, 503 pp. (in Czech). [Red book of South Bohemian flora]. Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, České Budějovice, 503 pp. (in Czech).
Niklfeld H. et Schratt-Ehrendorfer L. (1999): Rote Liste gefährdeter Farn- und Blütenpflanzen (Pteridophyta und Spermatophyta) Österreichs. 2. Fassung. – In: Niklfeld H. (ed.), Rote Listen gefährdeter Pflanzen Österreichs, Grüne Reihe des Bundesministerium für Umwelt, Jugend und Familie 10: 33–130.
Procházka F. (ed.) (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000) [Black and Red List of vascular plants of the Czech Republic (state in 2000)]. – Příroda 18: 1–166.
Procházka F. & Štech M. (2002): Komentovaný černý a červený seznam cévnatých rostlin české Šumavy [Annotated Black and Red List of vascular plants of the Czech part of the Šumava Mts]. – Správa NP a CHKO Šumava & EkoAgency KOPR, Vimperk.
Scheuerer M. & Ahlmer W. 2003: Rote Liste gefährdeter Gefäßpflanzen Bayerns mit regionalisierter Florenliste [Red list of threatened plants of Bavaria with regionalized checklist]. Schriftenreihe des Bayerischen Landesamtes für Umweltschutz. Bd. 165, Augsburg, 372pp. (in German).
Schnittler M. & Ludwig G. (1996): Zur Metodik der Erstellung Roter Listen. – In: Ludwig G. & Schnittler M. (eds), Rote Liste gefährderter Pflanze Deutschlands, Schriftenrh. Vegetationsk. 28: 709–739.

Přehled ohrožených druhů Šumavy

Regionálně vyhynulé (Regionally Extinct, RE)

Taxon

Kategorie

Ajuga pyramidalis

RE

Anthemis cotula

RE

Anthriscus cerefolium var. cerefolium

RE

Asplenium scolopendrium

RE

Blysmus compressus

RE

Botrychium simplex

RE

Bromus arvensis

RE

Bromus commutatus

RE

Camelina alyssum

RE

Carex hostiana

RE

Carex oederi

RE

Centunculus minimus

RE

Chenopodium foliosum

RE

Chimaphila umbellata

RE

Cnidium dubium

RE

Crepis praemorsa

RE

Cuscuta epilinum

RE

Cyperus flavescens

RE

Dryopteris remota

RE

Epilobium anagallidifolium

RE

Gentiana cruciata

RE

Gentiana verna

RE

Gentianella obtusifolia subsp. sturmiana

RE

Gentianella praecox subsp. praecox

RE

Geranium divaricatum

RE

Goodyera repens

RE

Hammarbya paludosa

RE

Herminium monorchis

RE

Hypochaeris maculata

RE

Juncus tenageia

RE

Laserpitium prutenicum

RE

Littorella uniflora

RE

Lolium remotum

RE

Lolium temulentum

RE

Lonicera caerulea

RE

Misopates orontium

RE

Odontites vernus subsp. vernus

RE

Pedicularis sceptrum-carolinum

RE

Pilosella iserana

RE

Potamogeton acutifolius

RE

Potamogeton perfoliatus

RE

Ranunculus arvensis

RE

Ranunculus sardous

RE

Taraxacum bellicum

RE

Taraxacum longisquaemum

RE

Taraxacum lucescens

RE

Taraxacum nordstedtii

RE

Taraxacum plumbeum

RE

Taraxacum saxenii

RE

Vaccaria hispanica

RE

Valerianella rimosa

RE

Veronica triphyllos

RE

Kriticky ohrožené druhy (Critically Endangered, CR)

Taxon

Kategorie

Kriterium

Agrostemma githago

CR

C2

Agrostis rupestris

CR

B2ab(iii)

Alchemilla baltica

CR

B1b(iii)+2b(iii)

Alchemilla cymatophylla

CR

B1b(iii)+2b(iii)

Alchemilla filicaulis subsp. filicaulis

CR

B1ab(iii)+2ab(iii)

Alchemilla filicaulis subsp. vestita

CR

B1ab(iii)+2ab(iii); C; D

Alchemilla glabricaulis

CR

B1b(iii)+2b(iii)

Alchemilla gruneica

CR

B1b(iii)+2b(iii)

Alchemilla propinqua

CR

B1b(iii)+2b(iii); C; D

Allium schoenoprasum

CR

C2

Botrychium multifidum

CR

C1

Bromus secalinus

CR

C2

Campanula cervicaria

CR

C2(ii)+D1

Cardamine resedifolia

CR

C2a(i)

Carex chordorrhiza

CR

B2b(iii)c(iv)

Carex lepidocarpa

CR

D

Coeloglossum viride

CR

A4

Dactylorhiza incarnata

CR

B2ab(iii+iv)

Dactylorhiza traunsteineri subsp. traunsteineri

CR

B2ab(iii+v)

Dactylorhiza traunsteineri subsp. turfosa

CR

B1ab(iii)+2ab(iii)

Dianthus superbus

CR

A2

Diphasiastrum ×oellgaardii

CR

B2ab(iii)

Diphasiastrum ×zeilleri

CR

B2ab(ii+iii+iv)

Diphasiastrum tristachyum

CR

B2ab(ii+iii+iv)

Drosera anglica

CR

C2a(i)

Dryopteris cambrensis

CR

D

Dryopteris cristata

CR

C1a(i)

Epilobium alsinifolium

CR

B2b(ii+iii)

Epilobium parviflorum

CR

B2b(ii+iii)

Epipogium aphyllum

CR

C2b

Erica tetralix

CR

D

Eriophorum gracile

CR

B2b(iii+iv)c(iv)

Eriophorum latifolium

CR

A4, B2b(iii)c(iv)

Gentiana pneumonanthe

CR

A4, B2(iii+iv)c(iv)

Gentianella praecox subsp. bohemica

CR

B2ac(iv)

Hieracium glaucinum

CR

C2a(ii)

Illecebrum verticillatum

CR

C2b

Isoëtes echinospora

CR

C2

Isoëtes lacustris

CR

C2

Juncus alpinoarticulatus

CR

C2a(i)

Ligularia sibirica

CR

D

Listera cordata

CR

B2b(iii+iv)+c(iv)

Lycopodiella inundata

CR

B2b(iii+iv)+c(iv)

Malaxis monophyllos

CR

C2a(i)

Moneses uniflora

CR

B2b(iv)

Montia fontana subsp. fontana

CR

C2a(i)

Nymphaea candida

CR

C1

Orchis morio

CR

C2a(ii)

Orchis ustulata

CR

D

Orobanche alsatica

CR

D

Pilosella blyttiana

CR

C2a(i)

Pilosella fuscoatra

CR

C2a(i)

Pilosella macranthela

CR

C2a(i)

Poa alpina

CR

D

Polygala amarella

CR

B2b(iii)+(iv)

Polystichum braunii

CR

D

Pseudorchis albida

CR

B2b(iii+iv)+c(iv)

Pyrola chlorantha

CR

A2

Pyrola rotundifolia

CR

A2

Ranunculus lingua

CR

D

Rhodiola rosea

CR

D

Rhynchospora alba

CR

A2

Ribes petraeum

CR

D

Salix myrsinifolia

CR

D

Salix myrtilloides

CR

D

Salix repens

CR

D

Sedum villosum

CR

A2

Sparganium angustifolium

CR

D

Sparganium natans

CR

C2a(i)

Thelypteris palustris

CR

C2a(ii)

Valerianella carinata

CR

C2a(ii)

Veronica opaca

CR

A2

Woodsia ilvensis

CR

D

Ohrožené druhy (Endangered, EN)

Taxon

Kategorie

Kriterium

Alchemilla glaucescens

EN

B1b(iii)+2b(iii)

Alchemilla obtusa

EN

B1b(iii)+2b(iii)

Alchemilla plicata

EN

B1b(iii)+2b(i,ii,iii)

Alchemilla straminea

EN

B1b(iii)+2b(iii)

Alchemilla subglobosa

EN

B1b(iii)+2b(i,ii,iii)

Antennaria dioica

EN

A4

Anthoxanthum alpinum

EN

C2a(i)

Arnica montana

EN

A2

Betula nana

EN

B2ab(iii)

Botrychium matricariifolium

EN

B2b(iii)+c(iv)

Carex appropinquata

EN

B2ab(iii)

Carex davalliana

EN

B2b(iii+iv)c(iv)

Carex diandra

EN

B2b(iii+iv)c(iv)

Carex dioica

EN

B2b(iii+iv)c(iv)

Carex magellanica

EN

B2b(iii)c(iv)

Carex paniculata

EN

B2ab(iii)

Carlina vulgaris

EN

C2a(i)

Centaurea montana

EN

C1

Cicuta virosa

EN

B2ab(iii)

Corallorhiza trifida

EN

B2bc(iii+iv)

Crocus vernus

EN

B2ac(iv)

Cryptogramma crispa

EN

C1

Dactylorhiza sambucina

EN

A2, B2b(iii+iv)

Dianthus sylvaticus

EN

C2a(i)

Diphasiastrum ×issleri

EN

B2ab(iii)

Diphasiastrum alpinum

EN

B2ab(iii)

Diphasiastrum complanatum

EN

B2ab(iii+iv)

Empetrum hermaphroditum

EN

C1

Epilobium nutans

EN

B2b(iii+iv)+c(iv)

Epipactis palustris

EN

B2b(iii+iv)+c(iv)

Erigeron macrophyllus

EN

B2b(iii)+c(iv)

Gentiana pannonica

EN

B2ab(iii+iv)

Gnaphalium norvegicum

EN

B2b(iii)+c(iv)

Gymnadenia conopsea

EN

A1(c)

Juniperus communis

EN

A2

Lilium bulbiferum

EN

A2

Malus sylvestris

EN

D

Monotropa hypophegea

EN

D

Montia fontana subsp. amporitana

EN

A2

Nuphar lutea

EN

C1

Nuphar pumila

EN

A2

Ononis repens

EN

D

Ophioglossum vulgatum

EN

C2a(i)

Orchis mascula

EN

C2a(i)

Orobanche alba

EN

C2a(i)

Parnassia palustris

EN

A2

Pedicularis palustris

EN

A2

Phleum alpinum

EN

B2ab(iii)

Pinguicula vulgaris

EN

B2b(iii+v)c(iv)

Pinus uncinata subsp. uliginosa

EN

A2

Poa remota

EN

C2a(i)

Polygala chamaebuxus

EN

D

Polystichum lonchitis

EN

C2a(i)

Potamogeton alpinus

EN

B2b(iii)c(iii+iv)

Potamogeton lucens

EN

B2b(iii)c(iii+iv)

Potamogeton obtusifolius

EN

B2b(iii)c(iii+iv)

Pulmonaria mollis

EN

C2a(i)

Pyrola media

EN

A2

Rhododendron tomentosum

EN

C2a(i)

Rubus saxatilis

EN

B1b(iii)+B2b(iii)

Salix appendiculata

EN

D

Streptopus amplexifolius

EN

C2a(i)

Swertia perennis

EN

C2a(i)

Taxus baccata

EN

B2ab(iii+iv), C1

Trichophorum alpinum

EN

B2(iii+v)

Trifolium spadiceum

EN

A2

Triglochin palustris

EN

A4

Trollius altissimus

EN

C2a(i)

Utricularia minor

EN

B2a+b(iii+iv)+c(iv)

Veronica maritima

EN

C2a(i)

Zranitelné (Vulnerable, VU)

Taxon

Kategorie

Kriterium

Abies alba

VU

A2

Alchemilla crinita

VU

B2b(iii)

Andromeda polifolia

VU

A2

Arctium nemorosum

VU

C2a(i)

Botrychium lunaria

VU

C1

Calamagrostis purpurea

VU

C2a(ii)

Calla palustris

VU

A2

Campanula glomerata

VU

D2

Cardamine trifolia

VU

B2ab(iii)

Carex lasiocarpa

VU

B2ab(iii)c(iv)

Carex limosa

VU

B2b(iii)c(iv)

Carex otomana

VU

C2a(i)

Carex pulicaris

VU

B2b(iii+v)c(iv)

Carlina acaulis

VU

A2

Centaurium erythraea

VU

B2(iii)+3(iv)

Cephalanthera longifolia

VU

D

Cephalanthera rubra

VU

B2(iv)

Chamaecytisus supinus

VU

C2a(i)

Chenopodium bonus-henricus

VU

A2

Dactylorhiza majalis

VU

A2

Drosera rotundifolia

VU

B2b(iii)c(iv)

Elatine hydropiper

VU

C2a(i)

Equisetum pratense

VU

D

Euphrasia nemorosa

VU

A2

Galium boreale

VU

A2

Galium elongatum

VU

C2a(i)

Hieracium bifidum

VU

D2

Hieracium levicaule

VU

C2(i)

Hordelymus europaeus

VU

C2a(i)

Iris sibirica

VU

B2b(iii+iv)

Isolepis setacea

VU

B2(iii)+3(iv)

Juncus acutiflorus

VU

C2a(i)

Lathyrus linifolius

VU

D2

Leucojum vernum

VU

A2

Ligusticum mutellina

VU

C2a(i)

Luzula sudetica

VU

C1

Lysimachia thyrsiflora

VU

A2

Menyanthes trifoliata

VU

A2/A4

Monotropa hypopitys

VU

A2

Myosotis discolor

VU

B2b(iii)+c(iv)

Myriophyllum alterniflorum

VU

B2b(iii+iv)

Oreojuncus trifidus

VU

C2a(i)

Pedicularis sylvatica

VU

A2

Phleum nodosum

VU

C2a(i)

Pilosella lactucella

VU

A2

Platanthera bifolia

VU

B2b(iii+v)

Platanthera chlorantha

VU

B2b(iii+v)

Polemonium caeruleum

VU

B2a+b(iii+iv)

Polygala multicaulis

VU

B2b(iii)+c(iv)

Potentilla puberula

VU

D2

Primula veris

VU

A2

Ranunculus sect. Batrachium דKotlina”

VU

C2a(ii)

Rhinanthus alectorolophus

VU

A2

Salix rosmarinifolia

VU

A2

Scheuchzeria palustris

VU

D2

Schoenoplectus lacustris

VU

D2

Senecio subalpinus

VU

B2c(iii+v)

Succisa pratensis

VU

A2

Thesium pyrenaicum

VU

A2

Tragopogon pratensis subsp. minor

VU

C2a(i)

Urtica urens

VU

A2

Vaccinium microcarpum

VU

C2a(i)

Veronica agrestis

VU

A2

Vicia dumetorum

VU

D1

Vicia pisiformis

VU

D2

Viscum album subsp. album

VU

D2

Blízké ohrožení (Near Threatened, NT)

Taxon

Kategorie

Aconitum lycoctonum

NT

Aconitum plicatum

NT

Aconitum variegatum

NT

Alchemilla xanthochlora

NT

Alnus alnobetula

NT

Anthriscus nitidus

NT

Callitriche cophocarpa

NT

Carduus personata

NT

Carex acutiformis

NT

Carex agastachys

NT

Carex cespitosa

NT

Carex elongata

NT

Carex flava

NT

Carex hartmanii

NT

Carex pauciflora

NT

Centaurea pseudophrygia

NT

Cephalanthera damasonium

NT

Circaea ×intermedia

NT

Circaea alpina

NT

Circaea lutetiana

NT

Comarum palustre

NT

Corydalis intermedia

NT

Crepis mollis subsp. succisifolia

NT

Dactylorhiza fuchsii

NT

Dentaria bulbifera

NT

Dentaria enneaphyllos

NT

Doronicum austriacum

NT

Dryopteris borreri

NT

Eleocharis acicularis

NT

Eleocharis mamillata subsp. austriaca

NT

Eleocharis mamillata subsp. mamillata

NT

Eleocharis ovata

NT

Empetrum nigrum

NT

Epilobium obscurum

NT

Epilobium palustre

NT

Epilobium roseum

NT

Epipactis atrorubens

NT

Euphrasia stricta

NT

Festuca filiformis

NT

Hieracium diaphanoides

NT

Huperzia selago

NT

Hylotelephium telephium

NT

Hypericum humifusum

NT

Leersia oryzoides

NT

Lilium martagon

NT

Limosella aquatica

NT

Listera ovata

NT

Neottia nidus-avis

NT

Noccaea caerulescens

NT

Orthilia secunda

NT

Polystichum aculeatum

NT

Potamogeton berchtoldii

NT

Potamogeton pusillus

NT

Potamogeton trichoides

NT

Potentilla norvegica

NT

Pyrola minor

NT

Ranunculus trichophyllus

NT

Rhinanthus major

NT

Ribes alpinum

NT

Rubus blanicensis ined.

NT

Rubus muhelicus

NT

Rubus parvidentatus

NT

Rubus perpedatus

NT

Rubus perpungens

NT

Rubus sendtneri

NT

Rubus silvae-bohemicae

NT

Rubus silvae-norticae

NT

Rubus vatavensis

NT

Sagina saginoides

NT

Scorzonera humilis

NT

Serratula tinctoria

NT

Soldanella montana

NT

Taraxacum aequilobum

NT

Taraxacum atroviride

NT

Taraxacum hahnii

NT

Taraxacum hamatiforme

NT

Taraxacum hercynicum

NT

Taraxacum hlubokense ined.

NT

Taraxacum moldavicum

NT

Taraxacum mutabile

NT

Taraxacum non-acroglossum ined.

NT

Taraxacum non-glossodon ined.

NT

Taraxacum non-moldavicum ined.

NT

Taraxacum non-ochrochlorum ined.

NT

Taraxacum ottonis

NT

Taraxacum pectinatiforme

NT

Taraxacum perviolaceum ined.

NT

Taraxacum porrigens

NT

Taraxacum porrigentilobatum

NT

Taraxacum pseudoingens ined.

NT

Taraxacum pulverulentum

NT

Taraxacum sellandii

NT

Taraxacum speciosiflorum

NT

Taraxacum sublaeticolor

NT

Taraxacum superbum

NT

Taraxacum uniforme

NT

Taraxacum violaceinervosum

NT

Tephroseris crispa

NT

Thalictrum aquilegiifolium

NT

Trichophorum cespitosum

NT

Ulmus glabra

NT

Vaccinium oxycoccos

NT

Veratrum album subsp. album

NT

Veronica verna

NT

Viola tricolor subsp. polychroma

NT

Willemetia stipitata

NT

Štech M. et al. (2022) Červený seznam ohrožených rostlin a seznam všech cévnatých rostlin Šumavy [pdf].

Základní informace o tvorbě regionálního červeného seznamu podle kritérií IUCN

Štech M., Diewald W. & Holá E. (2021) The Red List. Aktuality šumavského výzkumu/Aktuelle Ergebnisse der Böhmerwaldforschung, poster [pdf].