Červený seznam

Červený seznam ohrožených rostlin a seznam všech cévnatých rostlin Šumavy (2. verze – 20. 6. 2022)

M. Štech, Karel Boublík, Wolfgang Diewald, Libor Ekrt, Eva Holá, Petr Koutecký, Vít Grulich, Jindřich Chrtek, Jana Janáková, Milan Kotilínek, František Krahulec, Martin Lepší, Petr Lepší, David Půbal, Romana Roučková, Zdeněk Skála, Cornelia Straubinger, Vojtěch Taraška, Bohumil Trávníček, Alena Vydrová, Katka Máchalová Zemanová, Vojtěch Žíla

Úvod

Ve střední Evropě není mnoho přirozeně vymezených celků jako Šumava, které byly v minulosti rozděleny nepropustnou politickou hranicí. Toto neblahé dědictví minulosti se odrazilo i ve výzkumu a ochraně šumavských rostlin, které dlouhá léta končily vždy na státní hranici. Na české straně pak byl průzkum ještě komplikován existencí obtížně přístupného a rozsáhlého hraničního pásma a dvou velkých vojenských prostorů. Není proto divu, že ihned po pádu železné opony vznikl projekt zpracování Květeny Šumavy bez ohledu na státní hranice. Bohužel se původnímu autorskému týmu pod vedením Františka Procházky nepodařilo celý projekt dokončit a po smrti jeho duchovního otce v roce 2004 další práce pokračovala jen velmi pozvolna. Nový impulz jí dalo až získání společného českobavorského projektu Květena Šumavy / Flora des Böhmerwaldes, č. 216, spolufinancovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj a státního rozpočtu ČR (Program přeshraniční spolupráce Česká republika – Svobodný stát Bavorsko Cíl EÚS 2014–20). Jedním z indikátorů ambiciózního projektu je vytvoření společného červeného seznamu ohrožených druhů cévnatých rostlin na území celé Šumavy.

Vymezení území

Území projektu Květena Šumavy zahrnuje celý horský stupeň Šumavy. Především z fytogeografických důvodů jsou začleněna i některá menší území podhorského stupně. Hranici území lze vymezit linií spojující následující místa: (ČR – od SZ k JV) Zadní Chalupy – Stará Lhota – Rodrovský dvorec – Zelená Lhota – oblouk železniční trati západně od Matějovic – Děpoltice – Divišovice – Chřepice – Onen Svět – Javorná – Chvalšovice – Jarkovice – Kochánov – Dolní Kochánov – Pařezí – Javoří – Dolejší Těšov – Chlum – Hartmanice – Kundratice – Velký Radkov – Radešov – Kašperské Hory – Žlíbek – Nezdice – Zuklín – Javorník – Stachy – Nový Dvůr – Křesanov – Pravětín – Šumavské Hoštice – Trpín – Kratušín – Záblatí – Albrechtovice – Blažejovice – Zbytiny – Křišťanov – Markov – Třebonice – Vítěšovice – Lštín – Dětochov – Mokrá – Černá v Pošumaví – Světlík – Blatná – Frymburk – Lipno nad Vltavou – Loučovice – levý břeh Menší Vltavice – Vyšší Brod – hřeben jižně Vyššího Brodu směrem k rakouské hranici – (Rakousko – od JV k SZ) Weigetschlag – O.-U. Laimbach – Amesschlag – Helfenberg – Uttendorf – Neudorf – Haslach – Schlägl – Ulrichsberg – (Německo – od JV k SZ) Breitenberg – Neureichenau – Fürholz – Rehberg – Linden – Hohenau – Klingenbrunn–Bahnhof – Flanitzhüte – tok řeky Flanitz – Zwieselau – Lindberg – Klautzen – Aussenried – odtud hranice běží k severozápadu jihozápadním okrajem Kötztinger Senke do poloviční vzdálenosti mezi Kötzting a Arndorf – Grafenwiesen – Ottenzell – Haibühl – severozápadní okraj Královského hvozdu – státní hranice ČR a Německa – Zadní Chalupy. Takto vymezené území zahrnuje plochu bezmála 3000 km².

Červené seznamy ohrožených druhů rostlin ve střední Evropě

Tvorba národních seznamů ohrožených druhů rostlin má ve střední Evropě dlouhou tradici (např. Holub et al. 1979, Jedicke 1997, Niklfeld H. et Schratt-Ehrendorfer 1999). Téměř výhradně jsou však červené seznamy a červené knihy ohrožených druhů omezeny na území jednoho státu nebo menších regionů v rámci jeho území (Schnittler et Ludwig 1996, Hohla et al. 2009, Lepší et al. 2013). Rovněž i jediný dosud publikovaný seznam vyhynulých a ohrožených druhů Šumavy se bohužel zabýval jen jeho českou částí (Procházka et Štech 2002). V tomto kontextu je zcela zřejmé, jak potřebné je vytvoření společného přeshraničního seznamu ohrožených druhů Šumavy a společné strategie ochrany nejvýznamnějších druhů území.

Použitá kritéria a kategorie IUCN

Donedávna bylo ohrožení druhů ve studovaných územích zpravidla hodnoceno expertním odhadem podle dohodnutých národních kategorií (Schnittler et Ludwig 1996, Hohla et al. 2009, Grulich 2012). V poslední době je však zřetelná snaha sjednotit hodnocení ohroženosti druhů podle jednotných pravidel mezinárodní organizace International Union for Conservation of Nature (IUCN 2012a). Proto i v posledním červeném seznamu ohrožených rostlin České republiky jsou použity jak národní kategorie, tak kategorie IUCN (Grulich 2017). Hlavním parametrem ohrožení druhů podle mezinárodních kritérií IUCN je riziko vyhynutí. Toto riziko je hodnoceno za použití 4 kritérií, které popisují jednotlivé typy ohrožení.

Kritérium A hodnotí zmenšení populace za dobu 10 let nebo 3 generačních cyklů. Podle toho, která z těchto period je delší. Predikce do budoucnosti je pak nejvýše 100 let. Kritérium je rozděleno do 4 podkategorií podle toho, zda jsou příčiny ohrožení známy, plně pochopeny a odstraněny (A1) nebo příčiny nepominuly nebo jsou nejasné (A2), případně je důvodná obava, že ke zmenšení dojde v budoucnosti (A3) nebo je hodnocen jak ústup v nedávné minulosti, tak predikce pro stejně dlouhé období v budoucnu (A4). Ústup lze specifikovat (a) přímým pozorováním, (b) indexem abundance (početnosti) vhodným pro konkrétní druh, (c) rozsahem areálu, (d) plochou výskytu nebo (e) ohrožením způsobeným invazními nebo konkurenčními druhy, hybridizací, patogeny apod.

Kritérium B hodnotí geografické rozšíření v podobě rozsahu areálu (B1) nebo plochy výskytu (B2) a zároveň nepříznivý stav a vývoj populací charakterizovaný (a) fragmentací areálu, (b) pozorovaným nebo předpokládaným ústupem hodnoceným (i) rozsahem výskytu (ii) plochou výskytu (iii) rozsahem, plochou nebo kvalitou stanoviště, (iv) počtem lokalit nebo subpopulací, (v) počtem dospělých jedinců nebo (c) extrémní fluktuací hodnocenou (i) rozsahem výskytu (ii) plochou výskytu, (iii) počtem lokalit nebo subpopulací, (iv) počtem dospělých jedinců.

Kritérium C je určeno pro malé populace a hodnotí jejich zmenšování (C1) nebo zmenšování kombinované buď (a) s nevhodnou populační strukturou tvořenou nebo s (b) extrémní fluktuací počtu dospělých jedinců.

Kritérium D hodnotí velmi malé nebo omezené populace s méně než 1000 dospělými jedinci nebo populace na ploše menší než 20 km².

Kritérium E pak umožňuje hodnotit druhy podle kvantitativní analýzy a odhadu pravděpodobnosti jejich vyhynutí ve volné přírodě za určitý počet generací nebo let podle toho, která z těchto period je delší.

Na základě hodnocení těmito kritérii jsou jednotlivé druhy přiřazeny do kategorií ohrožení jako kriticky ohrožený (Critically Endangered, CR), ohrožený (Endangered, EN) nebo zranitelný (Vulnerable, VU) druh (Tab. 1). Vyhynulé a nezvěstné druhy jsou řazeny do kategorie vyhynulý druh (Extinct, Ex), v případě regionálních červených seznamů regionálně vyhynulý (Regionally Extinct, RE) Druhy, které nesplňují v žádném kritériu podmínky pro zařazení mezi některou z kategorií ohrožení, ale blíží se jí nebo lze toto hodnocení předpokládat v dohledné budoucnosti, jsou zařazeny do kategorie druh blízký ohrožení (Near Threatened, NT). Druhy bez zjevných známek ústupu a ohrožení jsou hodnoceny jako málo dotčené (Least Concern, LC). Druhy s nedostatečně známým rozšířením, ekologickými nároky a potenciálním ohrožením je vhodné řadit do kategorie nedostatečně prozkoumaných (Data Deficient, DD). Druhy, které dosud nebyly z různých důvodů (např. taxonomických nejasností) podrobeny hodnocení podle kritérii patří do skupiny nevyhodnocených (Not Evaluated, NE).

Tab. 1 Kritéria IUCN pro jednotlivé kategorie ohrožení

Kritérium		Kriticky ohrožené (CR)	Ohrožené (EN)	Zranitelné (VU)
A Zmenšení populace
A1 (příčiny odstraněny)		≥ 90%	≥ 70%	≥ 50%
A2, A3, A4 (příčiny nejasné)		≥ 80%	≥ 50%	≥ 30%
B Geografické rozšíření a nepříznivý trend vývoje
B1 rozsah areálu		< 100 km2	< 5000 km2	< 20000 km2
B2 plocha výskytu		< 10 km2	< 500 km2	< 2000 km2
a zároveň 2 z následujících 3 podmínek
(a) počet populací		= 1	≤ 5	≤ 10
(b) pokračující pokles (i) rozsahu výskytu (ii) plochy výskytu (iii) rozsahu, plochy nebo kvality stanoviště, (iv) počtu lokalit nebo subpopulací.
(c) extrémní fluktuace (i) rozsahu výskytu (ii) plochy výskytu, (iii) počtu lokalit nebo subpopulací, (iv) počtu dospělých jedinců
C Malé populace a ústup
Počet dospělých jedinců		< 250	< 2500	< 10000
a zároveň jedna z následujících podmínek
C1 zmenšení populace		25% za 3 roky nebo 1 generaci	20% za 5 let nebo 2 generace	10% za 10 let nebo 3 generace
C2 pokračující ústup a minimálně 1 z následujících 3 podmínek
	a(i) počet dospělých jedinců v každé subpopulaci	≤ 50	≤ 250	≤ 1000
	a(ii) % dospělých jedinců v jedné subpopulaci	90–100%	95–100%	100%
	b extrémní fluktuace v počtu dospělých jedinců
D Velmi malé nebo omezené populace
D Počet dospělých jedinců		< 50	< 250	D1: < 1000
D2 (jen pro kategorii VU)				plocha výskytu < 20 km2 nebo počet lokalit ≤ 5
E. Kvantitativní analýza
E Pravděpodobnost vyhynutí		≥ 50% během 10 let nebo 3 generací	≥ 20% během 20 let nebo 5 generací	≥ 10% během 100 let

Specifika hodnocení ohrožení rostlin a regionálního hodnocení

Kritéria IUCN byla původně vytvořena pro velké obratlovce a jejich ohrožení na globální úrovni. Proto jejich aplikace na rostliny s velmi rozmanitými životními strategiemi, schopností vegetativního růstu a dlouhodobé dormance semen přináší celou řadu obtíží. Potřebná data o populační dynamice nejsou často dobře známá a často je nelze ani snadno odhadnout.

Rovněž hodnocení ohrožení na malém území se specifickými přírodními podmínkami má svá velká úskalí. Striktní aplikace kritérií by vedla k zařazení druhů zasahujících do studovaného území okrajově a z pohledu jejich celkového areálu nebo ekologických nároků bezvýznamně do vysokých kategorií ohrožení. Byl by tak popřen jeden ze smyslů tvorby červeného seznamu, a to zdůraznění významu výskytu jednotlivých druhů v hodnoceném území z pohledu jejich celkového ohrožení nebo ohrožení jejich genetické diverzity. Proto je vhodné postupovat podle metodiky aplikace kategorií IUCN na regionální úrovni (IUCN 2012b). Z této metodiky plyne, že čím menší území, tím více je třeba zohlednit výskyt organismů v okolních regionech. Hojný výskyt v kontaktních územích významným způsobem mění riziko vyhynutí ve studovaném území, které je hlavním parametrem kriterií IUCN a je vhodné na základě této skutečnosti upravit výsledné kategorie ohrožení. Před vlastní aplikací IUCN kritérií je také třeba využít regionální filtr a z hodnocení vyřadit druhy v území nepůvodní. V případě malých území je doporučeno vyřadit i druhy zasahující do oblasti okrajově z kontaktních území, kde jsou hojné nebo přinejmenším tam mají stabilizované a potenciálně zdrojové populace. Tyto druhy by automaticky byly zařazeny do vysokých kategorií ohrožení a zbytečně by odpoutávaly pozornost od druhů v hodnoceném území významných a skutečně z nějakého pohledu ohrožených. Takové druhy je možno zařadit do kategorie nevhodných pro hodnocení (Not Applicable, NA).

Seznam šumavský rostlin

Pro vyčerpávající a kvalitní zhodnocení změn a ohrožení flóry zkoumaného území je nezbytné vytvoření úplného seznamu všech historicky zaznamenaných taxonů cévnatých rostlin (tzv. checklist). Do tohoto seznamu patří jak druhy původní, tak zavlečené do konce středověku (archeofyty) nebo v novověku (neofyty). Zařazeny jsou také všechny druhy nově zplaňující mimo polní a okrasné výsadby nebo i nekontrolovaně vysazené do volné krajiny. Vytvoření takového seznamu na tak rozsáhlém území jakým je Šumava, je poměrně náročný úkol. Zejména proto, že řada historických údajů není spolehlivě doložena ani lokalizována a některé údaje tak nelze s jistotou potvrdit z pohledu správného určení nebo přesné lokalizace. Proto zejména u vyhynulých nebo nezvěstných rostlin zůstává více nejasných případů. Kompletní a pečlivé zachycení historického a současného stavu má však nenahraditelnou cenu pro hodnocení budoucích změn. Jevýchozím bodem pro sledování měnícího se prostředí a ochranářských rizik, ať již v důsledku přímého vlivu člověka, změny obhospodařování nebo globální změny klimatu.

Ze studovaného území a nejbližšího okolí bylo hodnoceno téměř 2126 udávaných taxonů cévnatých rostlin, tedy druhů, poddruhů a variet, ale také agregátů a dalších vnitrorodových taxonů, hybridů a taxonomicky nedostatečně prozkoumaných nebo nejasných typů. U 145 taxonů jde s vysokou pravděpodobností o chybná data (mylné určení, pěstování v zahradách, chybná lokalizace nebo výskyt za hranicí vymezeného území). Výskyt dalších 55 taxonů je rovněž nejistý, avšak nelze jej zatím zcela vyloučit. Jako velmi pravděpodobný byl vyhodnocen výskyt 1926 taxonů. Z nich však jasně prokázán není výskyt u 54 taxonů. Jde často o nedoložené literární údaje nebo údaje z terénních zápisníků, taxonomicky nejisté typy nebo nepřesně lokalizované údaje, které mohly

ležet těsně za hranicí vymezeného území. Taxonů s prokázaným výskytem ve vymezeném území je tedy 1872, z nich však u 12 existují pochybnosti o jejich taxonomickém významu. Když pomineme vyšší taxonomické jednotky než druh a hybridy, kterých je z území zatím známo 112, pak je v daném okamžiku z území uváděno 1543 druhů, 87 poddruhů a 18 variet. Z nich lze 1091 považovat za původní, 11 druhů je nejasného původu potenciálně zavlečených člověkem, 160 je archeofytů a 386 neofytů nebo taxonů zavlečených v poslední době.

Červený seznam ohrožených druhů cévnatých rostlin Šumavy

Podle obvyklé botanické praxe jsou mezi ohrožené druhy řazeny taxony v území potenciálně původní a archeofyty. Na základě metodiky hodnocení kritérii IUCN na regionální úrovni byly tedy neofyty a druhy zavlečené zařazeny do kategorie NA (viz výše). Do této kategorie jsou také zařazeny taxony, které díky svým ekologickým nárokům jen velmi vzácně zasahují do vymezeného území z přilehlých oblastí hojnějšího výskytu, ve kterých nejsou zřetelně ohroženy. Naopak další okrajově zasahující taxony, které ustupují v celém svém areálu nebo alespoň v jeho středoevropské části byly řádně hodnoceny podle kritérií IUCN s přihlédnutím k situaci v přilehlých územích a potenciálním zdrojovým populacím.

Kategorie ohrožení byly určovány pro nejnižší udávaný taxonomický rank. Proto u druhů s poddruhy nebo varietami byly hodnoceny vnitrodruhové jednotky a druhy jsou zařazeny do kategorie NE. Do téže kategorie jsou zařazeny některé taxonomicky nejasné typy. Pro některé obtížně poznatelné druhy z taxonomicky kritických skupin, kde znalosti o jejich rozšíření jsou stále nedostatečné, byla zvolena kategorie DD.

Z celkových 1648 druhů, poddruhů a variet bylo tedy hodnoceno 1068 taxonů, 78 taxonů nebylo hodnoceno (NE) a 502 je zařazeno do kategorie k hodnocení nevhodných (NA). Z 1068 hodnocených taxonů patří 52 mezi rostliny vyhynulé nebo momentálně nezvěstné, tedy bez jediné potvrzené existující lokality (RE). V kategorii kriticky ohrožených druhů (CR) je zařazeno 73 taxonů, do kategorie ohrožených druhů (EN) patří 70 taxonů. Mezi zranitelné druhy bylo zařazeno 66 taxonů a mezi druhy blízké ohrožení patří 106 taxonů. Za druhy s nedostatkem informací pak bylo označeno 43 druhů. Naopak 658 taxonů je zařazeno do kategorie druhů málo dotčených (LC). Ta obsahuje jednak druhy v celém území hojné, ale také druhy poměrně vzácné a okrajové, které nejsou v kontaktních územích. Tyto druhy obvykle nesplňují podmínky pro zařazení do nějaké kategorie ohrožení v bodech hodnotících jejich ústup.

Příčiny ohrožení a ochranářská doporučení ke stabilizaci populací nejohroženějších druhů

Nejohroženější druhy Šumavy jsou zařazené mezi kriticky ohrožené taxony. Avšak i v kategorii ohrožených druhů nalezneme několik významných šumavských druhů, které ještě nesplňují kritéria pro zařazení mezi kriticky ohrožené, ale velmi rychle ustupují a jejich populacím je třeba věnovat pozornost.

Pokud provedeme analýzu kategorie kriticky ohrožených druhů, je patrné, že každý je do jisté míry unikátní. Avšak je možno vytvořit několik skupin podle ekologických nároků těchto druhů a pro tyto skupiny navrhnout také vhodná doporučení ke stabilizaci a ochraně jejich populací.

Druhy bezlesí

Nejohroženějšími šumavskými druhy rostlin jsou druhy různých typů bezlesí. Ze 73 kriticky ohrožených druhů je vázáno na nějaké bezlesí hned 62. Je to přirozené, když uvážíme, že dominantním vegetačním typem Šumavy je horský les a tím pádem lesní druhy jsou zde obecně mnohem hojnější než druhy bezlesí. Jsou také složkou dominantních vegetačních typů, které jsou za současných klimatických poměrů v optimu. Na druhou stranu druhy bezlesí mají často reliktní charakter výskytu, protože jejich současné rozšíření je zbytkem někdejšího mnohem hojnějšího výskytu před expanzí lesa na začátku holocénu. Jsou vázány na biotopy, které jsou za současných klimatických podmínek nestabilní a mění se vlivem probíhajících sukcesních změn. Jaká by byla situace zcela bez vlivu člověka dnes nedokážeme zcela odhadnout. Člověk zásadním způsobem ovlivnil původní fragmenty primárního bezlesí. Na jednu stranu vytvořil velké plochy sekundárního bezlesí, které do nedávné doby obhospodařoval a kde světlomilné druhy našly své druhé optimum. Na straně druhé zásadním způsobem změnil mnoho parametrů prostředí, ať již jde o plošné odvodnění, úpravy toků, budování cest, eutrofizaci, dramatický zásah do dynamiky přirozených lesů i do populací velkých savců. Tyto všechny faktory měly potenciál blokovat na některých místech přirozenou sukcesi a zachovat podmínky pro přežívání světlomilných druhů rostlin i živočichů. Změna těchto přirozených podmínek a také upuštění od extenzivního obhospodařování sekundárních biotopů představuje aktuálně největší hrozbu pro mnohé cenné druhy šumavských rostlin.

Naštěstí jsou nejcennější šumavské druhy vázány často na nejvyšší polohy, kde není rychlost sukcese tak velká a lze ji blokovat jednorázovými zásahy jednou za několik let. Je to případ několika nejvzácnějších druhů rodu Alchemilla (kontryhel) vázaných na centrální část Šumavských Plání. Tyto druhy jsou často vázány na zachované loučky, často lesní, a na okraje lesních cest. Vhodným zásahem je jednorázové odstranění náletových dřevin a zabránění zástinu lokalit. Lokality zpravidla nevyžadují pravidelné odstraňování biomasy okolních bylin, protože se obvykle jedná o oligotrofní biotopy, které jsou častof spásány lesní zvěří. Podobný extenzivní management lze použít i na lokalitách Botrychium multifidum (vratička mnohoklanná), případně dalších druhů tohoto rodu. V tomto případě je však vhodné vedle pravidelného odstraňování náletových dřevin i jednorázově narušit drn a vytvořit volné nakypřené plochy, ve kterých by mohly klíčit spory těchto vzácných kapradin.

Dalším příkladem taxonu, kde se v nejbližší době dá udržet dostatečná péče jednorázovými zásahy spočívajícími v odstranění náletových dřevin je snad nejvýznamnější rostlina Šumavy – Dactylorhiza traunsteineri subsp. turfosa (prstnatec Traunsteinerův rašelinný). S velkou pravděpodobností se jedná o unikátní endemický Šumavský taxon, který zřejmě nikde jinde neroste. Podle současných hypotéz vznikl hybridogenní speciací na kontaktu prstnatců Dactylorhiza majalis (prstnatec májový) a Dactylorhiza traunsteineri subsp. traunsteineri (prstnatec Traunsteinerův pravý). Jeho vitálních populací je tak málo, že si každá zaslouží mimořádnou ochranu, protože celkový počet rostlin je poměrně malý. Zásadním zásahem na záchranu populací je opět odstranění náletových dřevin jednou za několik let tak, aby nedocházelo k zastínění lokalit. Díky vlhkostním poměrům a oligotrofním podmínkám na lokalitách se zatím nezdají být akutní zásahy na odstranění biomasy bylin, případně i mechorostů. Tato situace se však může v závislosti na změnách klimatu a opakujících se suchých letech změnit. Poněkud odlišná situace je u lokalit jednoho z rodičů Dactylorhiza traunsteiri subsp. traunsteineri v Hornovltavské kotlině. Na těchto lokalitách je opět nezbytné odstraňovat jednorázově náletové dřeviny. Ale vzhledem k mnohem eutrofnějším podmínkám v okolí těchto lokalit je třeba opakovaně podle situace odstraňovat i biomasu okolních konkurenčně silných bylin kosením.

Opakované odstraňování okolní vegetace vyžadují i mnohé další druhy rašelinných a slatinných luk a pramenišť. Tyto druhy jsou často konkurenčně velmi slabé, protože rostly často na opakovaně narušovaných místech a často také velmi oligotrofních. Jsou to druhy, které zmizely z rozsáhlých částí svého areálu a na Šumavě nacházejí poslední útočiště. Jsou to například Eriophorum gracile (suchopýr štíhlý), Rhynchospora alba (hrotnosemenka bílá), Juncus alpinoarticulatus (sítina alpská), Montia fontana (zdrojovka prameništní) apod. Pro tuto skupinu druhů je třeba kromě odstranění náletových dřevin opakovaně odstraňovat také biomasu a nepravidelně narušovat plochy tak, aby se na nich mohly rostliny zmlazovat. Vhodným managementem může být seč i pastva podle podmínek konkrétního biotopu. Zásadní je v případě seče pečlivé odstraňování posečené hmoty a odvoz z ploch. Důležité je pečlivé načasování managementu podle konkrétní lokality a druhu, aby nedocházelo k poškozování cílových druhů.

Velmi náročné na management jsou zejména krátkověké nebo jednoleté druhy. Několikaletý výpadek v obhospodařování a zapojení okolní vegetace může velmi rychle zničit poměrně bohaté populace těchto rostlin. Naopak na vhodný management jsou tyto druhy schopny velmi rychle reagovat. Významným druhem této kategorie je Pedicularis palustris (všivec bahenní). Druh, který prakticky zmizel z nižších poloh celé střední Evropy je na Šumavě sice zatím ještě řazen pouze do kategorie ohrožených druhů, ale stav jeho populací je i zde alarmující. Jakožto jednoletá ozimá parazitická rostlina není schopen dlouhodobě konkurovat ani agresivním vzrůstným kyselomilným rašeliníkům, natož ostatním druhům rychleji rostoucích rostlin. Proto na neobhospodařovaných lokalitách mizí pod vrstvou stařiny a vrstvou rašeliníků, ve kterých se není schopen uchytit. Doporučení pro lokality tohoto druhu je pravidelný management s pečlivým odstraněním stařiny a v případě potřeby i odstranění vrstvy rašeliníku.

V podstatě je možno s určitými obměnami podle konkrétních lokalit použít podobnou kombinaci jednorázových a pravidelných zásahů, které se osvědčily při záchraně jedné ze dvou posledních lokalit Sedum villosum (rozchodníku huňatého). Druh je konkurenčně extrémně slabý a proto zcela vymizel na většině svého areálu. Příkladem dobré praxe a dobré reakce druhu na zásahy je záchrana jedné ze dvou šumavských lokalit.

Vzhledem k tomu, že se jedná o konkurenčně velmi slabý druh, byl pro jeho záchranu na jedné ze dvou šumavských lokalit aplikován následující regenerativní management:

1. Část lokality bez výskytu druhu: odstranění nadzemní biomasy sečí v termínu 15.7.–31.7., pečlivé vyhrabání včetně biomasy a odvoz z plochy. Dále stržení drnu a odvoz hmoty z plošek ideálně v termínu na jaře nebo na podzim před vsazením rostlinek.

2. Část lokality s výskytem druhu: po odkvětu pečlivé vytrhání všech jedinců druhu včetně sterilních růžic. Odstranění biomasy sečí a pečlivým vyhrabáním a následně též stržení drnu z této zdrojové plošky. Biomasa vyprodukovaná na této ploše mohla obsahovat drobné úlomky rostlin, a tak byla rozprostřena na jednu obnaženou plošku. Vypreparované plodné rostlinky a sterilní růžice byly přeneseny do připravených obnažených plošek.

3. Opakováním strhávání plošek a přenosu posekané biomasy obsahující odkvetlé rostlinky druhu na tyto obnažené plošky bylo docíleno rozšíření druhu na lokalitě výskytu z počtu 40 sterilních a 12 fertilních v roce 2017 na více než 5500 sterilních a více než 1500 fertilních v roce 2021.

Podobné zásahy mohou být velmi efektivní i na mnohé další konkurenčně slabé, ale snadno se šířící druhy. Jako například Lycopodiella inundata (plavuňka zaplavovaná) nebo Pinguicula vulgaris (tučnice obecná). V případě těchto druhů je zásadní začít s péčí o lokality včas. Pak se předejde náročné preparaci rostlin jako v případě rozchodníku. Pokud je ještě dostatek zdrojových rostlin, stačí odstraňování biomasy a příprava plošek v bezprostředním okolí rostlin.

Speciálním případem péče o významné druhy je Gentianella praecox subsp. bohemica. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších druhů celé oblasti, který je endemitem Českého masivu. Z někdejších mnoha set lokalit v poměrně široké oblasti zbylo již jen několik málo desítek zejména v Předšumaví a na Šumavě. Hlavním důvodem je zejména intenzifikace zemědělství, upouštění od tradiční obecní pastvy a eutrofizace prostředí. V nedávných suchých letech se navíc ukázalo, že perspektivu mají zejména šumavské populace z vyšších poloh, které tolik netrpí suchem. Na všech živých českých šumavských lokalitách je aplikován následující management, který by bylo velmi žádoucí přenést i na poslední zbývající lokality na bavorské a rakouské straně Šumavy.

a) Pečlivý jarní výhrab nebo vertikutace – záleží na reliéfu terénu, zda umožňuje práci s vertikutátorem (rovnější plochy, bez kořenových náběhů) či vyžaduje ruční práci vertikutačními hráběmi. Pokud je drn velmi zapojen, je používán křovinořez se strunovou hlavou. Všechna vyhrabaná biomasa je z plochy odstraněna (při jarním zásahu jsou již semena z odumřelých rostlin vysypaná)

b) Časná (do 10.6.) či pozdní pastva ovcí (po 15.10.), která je na některých lokalitách nahrazena či doplněna (při větší produkci biomasy) sečí v termínu po 15.10. s následným odstraněním biomasy. Přesné podzimní termíny je nutné přizpůsobit aktuálnímu chodu počasí a dozrávání semen. Lze též část plochy bez výskytu druhu posekat/spást dříve a na tu část, kde se druh vyskytuje, se vrátit po jeho vysemenění, případně odložit seč/pastvu na následující jarní období (zejména při časné sněhové pokrývce).

Je třeba zmínit, že ne všechny druhy bezlesí jsou takto cenné nebo takto ohrožené. Tato skupina obsahuje také druhy vázané výhradně na primární bezlesí. Na skály jsou vázány Agrostis rupestris (psineček skalní), Cardamine resedifolia (řeřišnice rýtolistá), Allium schoenoprassum (pažitka pobřežní), Rhodiola rosea (rozchodnice růžová), Woodsia ilvensis (kapradinka skalní). Pro tyto druhy je zajištění ochrany poměrně jednoduché. Protože rostou zpravidla na nedostupných a reliktních místech, jsou jejich populace poměrně stabilní. V některých případech je třeba zabránit přímému ničení rostlin například nadměrným zatížením lokalit turisty (případ Agrostis rupestris na vrcholových skalách Javoru). Větším problémem je zastínění skal lesem, které může vést k ústupu nebo dokonce zániku lokalit. Tímto způsobem je již ohrožena lokalita Woodsia ilvensis v údolí Vydry. Lze doporučit jednorázový zásah na odstranění zástinu náletovými dřevinami, který by zlepšil podmínky pro růst tohoto druhu opět na řadu let.

Dalším příkladem druhů bez vysokých požadavků na náročný management jsou druhy jezer a tůní. Jsou to známé šídlatky, některé druhy zevarů, stulíky a lekníny.

Do nejvyšší kategorie ohrožení jsou ale také zařazeny některé nejvzácnější archeofyty jako například Agrostemma githago (koukol polní) nebo Bromus secalinus (sveřep stoklasa). Ač jistě nejsou typickými druhy šumavské přírody, mimořádnou ochranu si jistě zaslouží, vzhledem k tomu, že vymřely na většině území střední Evropy. Tyto polní plevele však nemohou dnes bez přímého zásahu člověka přežívat. Cenné je, že na bavorské straně Šumavy probíhá program, který udržuje tyto druhy na malých soukromých políčkách.

Druhy lesní

Nejvzácnější a nejohroženější lesní druhy můžeme roztřídit do dvou skupin. Jednak to jsou druhy zapojených lesů, ať již smíšených horských jako Epipogium aphyllum (sklenobýl bezlistý), Dryopteris cambrensis (kapraď plevinatá), Polystichum braunii (kapradina Braunova), Moneses uniflora (jednokvítek velkokvětý) nebo podmáčených smrčin jako Listera cordata (bradáček srdčitý). Tyto druhy mohou za daných podmínek ohroženy zejména přímým zničením lokalit nebo změnou prostředí, zejména vodního režimu. V případě Listera cordata je samozřejmě velkou změnou velkoplošné odumření smrčin, které řadu lokalit poznamenalo. Jak se bude vyvíjet situace do budoucna, není úplně jasné. Jasné doporučení je ale nedopustit jakékoliv poškození lokalit v důsledku lesních prací a lesního managementu.

Druhou skupinou kriticky ohrožených lesních druhů jsou druhy světlomilné, často vázané na prosvětlené lesy, lesní okraje nebo prosvětlené bory, které bývaly v minulosti poměrně intenzivně využívané. Důležitými druhy jsou zástupci rodu Pyrola (hruštička). Je to skupina mykoheterotrofních druhů s velmi lehkými semeny, které potřebují pro úspěšný vývoj mykorhizní výživu. Celá tato skupina zásadním způsobem ustoupila, protože pro svůj zdárný vývoj potřebují lesní světliny a volné plochy, kde by se mohla úspěšně vyvíjet semena. Vzhledem k celkové vzácnosti těchto druhů je třeba opět doporučit jednorázový management v nepravidelných cyklech. Ten spočívá v mozaikovitém drobném narušení okolní vegetace a odstranění mrtvého dřeva v blízkém okolí rostlin.

Specifickým případem mimořádně vzácného druhu je Campanula cervicaria (zvonek hadincový), který vymřel v rozsáhlých územích západní části svého areálu. Kdysi nebyl na české Šumavě vzácný. Vyžaduje lesní světliny a lesní okraje. Bohužel ale na většině lokalit vyhynul a na posledních zbývajících jsou jeho populace malé a silně ohrožené. Asi největší populací je stále populace u Turnerovy chaty, kde roste na přirozeně otevřeném osypu na úpatí skal. Protože druh roste v bezprostředním sousedství chaty, je třeba zajistit co nejdříve vhodnou ochranu lokality, aby nedošlo ke zničení při úpravách kolem chaty.

Literatura

Grulich V. 2017: Červený seznam cévnatých rostlin ČR [The Red List of vascular plants of the Czech Republic]. Příroda, 35: 75–132 (in Czech).

IUCN (2012a): IUCN Red List categories and criteria: Version 3.1., 2nd ed. – IUCN, Gland, Switzerland.

IUCN (2012b): Guidelines for application of IUCN Red List criteria at regional and national levels: Version 4.0. – IUCN, Gland, Switzerland.

Jedicke E. (ed.) (1997): Die Roten Listen. Gefährdete Pflanzen, Tiere, Pflanzengesellschaften und Biotope im Bund und Ländern. – Eugen Ulmer, Stuttgart.

Hohla M., Stöhr O., Brandstätter G., Danner J., DiewaldW., Essl F., Fiereder H., Grims F., Höglinger F., Kleesadl G., Kraml A., Lengelachner F., Lugmair A., Nadler K., Niklfeld H., Schmalzer A., Schratt-Ehrendorfer L., Schröck C., Strauch M.&Wittmann H. (2009): Katalog und Rote Liste der Gefäßpflanzen Oberösterreichs. – Stapfia 91: 1–324.

Holub J., Procházka F. & Čeřovský J. (1979): Seznam vyhynulých, endemických a ohrožených taxonů vyšších rostlin květeny ČSR (1. verze) [The list of extinct, endemic and endangered taxa of the vascular flora of the CSR. 1st version]. – Preslia 51: 213–237.

Holub J. & Procházka F. (2000): Red List of vascular plants of the Czech Republic – 2000. – Preslia 72: 187–230.

Lepší P., Lepší M., Boublík K., Štech M. & Hans V. (eds) 2013: Červená kniha květeny jižní části Čech [Red book of South Bohemian flora]. Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, České Budějovice, 503 pp. (in Czech). [Red book of South Bohemian flora]. Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, České Budějovice, 503 pp. (in Czech).

Niklfeld H. et Schratt-Ehrendorfer L. (1999): Rote Liste gefährdeter Farn- und Blütenpflanzen (Pteridophyta und Spermatophyta) Österreichs. 2. Fassung. – In: Niklfeld H. (ed.), Rote Listen gefährdeter Pflanzen Österreichs, Grüne Reihe des Bundesministerium für Umwelt, Jugend und Familie 10: 33–130.

Procházka F. (ed.) (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000) [Black and Red List of vascular plants of the Czech Republic (state in 2000)]. – Příroda 18: 1–166.

Procházka F. & Štech M. (2002): Komentovaný černý a červený seznam cévnatých rostlin české Šumavy [Annotated Black and Red List of vascular plants of the Czech part of the Šumava Mts]. – Správa NP a CHKO Šumava & EkoAgency KOPR, Vimperk.

Scheuerer M. & Ahlmer W. 2003: Rote Liste gefährdeter Gefäßpflanzen Bayerns mit regionalisierter Florenliste [Red list of threatened plants of Bavaria with regionalized checklist]. Schriftenreihe des Bayerischen Landesamtes für Umweltschutz. Bd. 165, Augsburg, 372pp. (in German).

Schnittler M. & Ludwig G. (1996): Zur Metodik der Erstellung Roter Listen. – In: Ludwig G. & Schnittler M. (eds), Rote Liste gefährderter Pflanze Deutschlands, Schriftenrh. Vegetationsk. 28: 709–739.

Přehled ohrožených druhů Šumavy

Regionálně vyhynulé (Regionally Extinct, RE)

Taxon	Kategorie
Camelina alyssum	RE
Ranunculus sardous	RE
Ajuga pyramidalis	RE
Asplenium scolopendrium	RE
Bromus commutatus	RE
Centunculus minimus	RE
Crepis praemorsa	RE
Cuscuta epilinum	RE
Cyperus flavescens	RE
Taraxacum longisquaemum	RE
Chimaphila umbellata	RE
Taraxacum lucescens	RE
Littorella uniflora	RE
Cnidium dubium	RE
Pedicularis sceptrum-carolinum	RE
Pulmonaria mollis	RE
Anthriscus cerefolium	RE
Carex oederi	RE
Chenopodium foliosum	RE
Taraxacum nordstedtii	RE
Epilobium anagallidifolium	RE
Blysmus compressus	RE
Taraxacum saxenii	RE
Gentiana cruciata	RE
Gentiana verna	RE
Gentianella obtusifolia subsp. sturmiana	RE
Gentianella praecox subsp. praecox	RE
Geranium divaricatum	RE
Lolium remotum	RE
Lonicera caerulea	RE
Goodyera repens	RE
Botrychium simplex	RE
Taraxacum bellicum	RE
Taraxacum plumbeum	RE
Herminium monorchis	RE
Hypochaeris maculata	RE
Juncus tenageia	RE
Laserpitium prutenicum	RE
Lolium temulentum	RE
Misopates orontium	RE
Odontites vernus subsp. vernus	RE
Carex hostiana	RE
Dryopteris remota	RE
Hammarbya paludosa	RE
Pilosella iserana	RE
Anthemis cotula	RE
Bromus arvensis	RE
Potamogeton acutifolius	RE
Potamogeton perfoliatus	RE
Ranunculus arvensis	RE
Vaccaria hispanica	RE
Valerianella rimosa	RE
Veronica triphyllos	RE

Kriticky ohrožené druhy (Critically Endangered, CR)

Taxon	Kategorie	Kriterium
Alchemilla cymatophylla	CR	B1b(iii)+2b(iii)
Dactylorhiza traunsteineri subsp. turfosa	CR	B1ab(iii)+2ab(iii)
Ligularia sibirica	CR	D
Alchemilla baltica	CR	B1b(iii)+2b(iii)
Rhodiola rosea	CR	D1
Rhynchospora alba	CR	A2
Ribes petraeum	CR	D
Epipogium aphyllum	CR	C2b
Bromus secalinus	CR	C2
Illecebrum verticillatum	CR	C2b
Lycopodiella inundata	CR	B2b(iii+iv)+c(iv)
Listera cordata	CR	B2b(iii+iv)+c(iv)
Anacamptis morio	CR	C2a(ii)
Montia fontana subsp. fontana	CR	C2a(i)
Neotinea ustulata	CR	D
Pilosella rubra	CR
Salix myrsinifolia	CR	D
Salix myrtilloides	CR	D
Salix repens	CR	D
Isoëtes lacustris	CR	C2
Sparganium angustifolium	CR	D
Campanula cervicaria	CR	C2(ii)+D1
Cardamine resedifolia	CR	C2a(i)
Alchemilla gruneica	CR	B1b(iii)+2b(iii)
Alchemilla propinqua	CR	B1b(iii)+2b(iii); C; D
Pseudorchis albida	CR	B2b(iii+iv)+c(iv)
Coeloglossum viride	CR	A4
Pyrola chlorantha	CR	A2
Pyrola rotundifolia	CR	A2
Dactylorhiza traunsteineri subsp. traunsteineri	CR	B2ab(iii+v)
Diphasiastrum ×zeilleri	CR	B2ab(ii+iii+iv)
Drosera anglica	CR	C2a(i)
Epilobium alsinifolium	CR	B2b(ii+iii)
Erica tetralix	CR	D
Eriophorum latifolium	CR	A4, B2b(iii)c(iv)
Dianthus superbus	CR	A2
Diphasiastrum ×oellgaardii	CR	B2ab(iii)
Eriophorum gracile	CR	B2b(iii+iv)c(iv)
Gentiana pneumonanthe	CR	A4, B2(iii+iv)c(iv)
Gentianella praecox subsp. bohemica	CR	B2ac(iv)
Sparganium natans	CR	C2a(i)
Nymphaea candida	CR	C1
Dactylorhiza incarnata	CR	B2ab(iii+iv)
Botrychium multifidum	CR	C1
Carex lepidocarpa	CR	D
Isoëtes echinospora	CR	C2
Juncus alpinoarticulatus	CR	C2a(i)
Diphasiastrum tristachyum	CR	B2ab(ii+iii+iv)
Malaxis monophyllos	CR	C2a(i)
Moneses uniflora	CR	B2b(iv)
Orobanche alsatica	CR	D
Dryopteris cambrensis	CR	D
Dryopteris cristata	CR	C1a(i)
Pilosella blyttiana	CR	C2a(i)
Carex chordorrhiza	CR	B2b(iii)c(iv)
Pilosella fuscoatra	CR	C2a(i)
Agrostemma githago	CR	C2
Agrostis rupestris	CR	B2ab(iii)
Alchemilla filicaulis subsp. filicaulis	CR	B1ab(iii)+2ab(iii)
Pilosella macranthela	CR	C2a(i)
Alchemilla filicaulis subsp. vestita	CR	B1ab(iii)+2ab(iii); C; D
Alchemilla glabricaulis	CR	B1b(iii)+2b(iii)
Allium schoenoprasum	CR	C2a(ii)
Poa alpina	CR	D
Polygala amarella	CR	B2b(iii)+(iv)
Polystichum braunii	CR	D1
Ranunculus lingua	CR	D
Sedum villosum	CR	A2
Thelypteris palustris	CR	C2a(ii)
Valerianella carinata	CR	C2a(ii)
Veronica opaca	CR	A2
Woodsia ilvensis	CR	D

Ohrožené druhy (Endangered, EN)

Taxon	Kategorie	Kriterium
Rhododendron tomentosum	EN	C2a(i)
Anthoxanthum alpinum	EN	C2a(ii)
Betula nana	EN	B2ab(iii)
Crocus vernus	EN	B2ac(iv)
Dianthus sylvaticus	EN	C2a(i)
Parnassia palustris	EN	A2
Pedicularis palustris	EN	A2
Trichophorum alpinum	EN	B2(iii+v)
Carex appropinquata	EN	B2ab(iii)
Carex davalliana	EN	B2b(iii+iv)c(iv)
Alchemilla straminea	EN	B1b(iii)+2b(iii)
Carex diandra	EN	B2b(iii+iv)c(iv)
Carex paniculata	EN	B2ab(iii)
Trifolium spadiceum	EN	A2
Carlina vulgaris	EN	C2a(i)
Centaurea montana	EN	C1
Cicuta virosa	EN	B2ab(iii)
Corallorhiza trifida	EN	B2bc(iii+iv)
Pyrola media	EN	A2
Diphasiastrum ×issleri	EN	B2ab(iii)
Empetrum hermaphroditum	EN	C1
Epilobium nutans	EN	B2b(iii+iv)+c(iv)
Epilobium parviflorum	EN	B2b(ii+iii)
Epipactis palustris	EN	B2b(iii+iv)+c(iv)
Erigeron macrophyllus	EN	B2b(iii)+c(iv)
Pinguicula vulgaris	EN	B2b(iii+v)c(iv)
Gentiana pannonica	EN	B2ab(iii+iv)
Botrychium matricariifolium	EN	B2b(iii)+c(iv)
Gnaphalium norvegicum	EN	B2b(iii)+c(iv)
Gymnadenia conopsea	EN	A1(c)
Dactylorhiza sambucina	EN	A2, B2b(iii+iv)
Taxus baccata	EN	B2ab(iii+iv), C1
Carex magellanica subsp. irrigua	EN	B2b(iii)c(iv)
Juniperus communis	EN	A2
Diphasiastrum alpinum	EN	B2ab(iii)
Lilium bulbiferum	EN	A2
Cryptogramma crispa	EN	C1
Diphasiastrum complanatum	EN	B2ab(iii+iv)
Monotropa hypophegea	EN	D
Montia fontana subsp. amporitana	EN	A2
Nuphar lutea	EN	C1
Nuphar pumila	EN	A2
Ononis repens	EN	D
Ophioglossum vulgatum	EN	C2a(i)
Orchis mascula	EN	C2a(i)
Orobanche alba	EN	C2a(i)
Arnica montana	EN	A2
Phleum alpinum	EN	B2ab(iii)
Carex dioica	EN	B2b(iii+iv)c(iv)
Alchemilla glaucescens	EN	B1b(iii)+2b(iii)
Alchemilla obtusa	EN	B1b(iii)+2b(iii)
Alchemilla plicata	EN	B1b(iii)+2b(i+ii+iii)
Alchemilla subglobosa	EN	B1b(iii)+2b(i+ii+iii)
Antennaria dioica	EN	A4
Pinus uncinata subsp. uliginosa	EN	A2
Poa remota	EN	C2a(i)
Polygala chamaebuxus	EN	D
Potamogeton alpinus	EN	B2b(iii)c(iii+iv)
Potamogeton lucens	EN	B2b(iii)c(iii+iv)
Potamogeton obtusifolius	EN	B2b(iii)c(iii+iv)
Polystichum lonchitis	EN	C2a(i)
Rubus saxatilis	EN	B1b(iii)+B2b(iii)
Salix appendiculata	EN	D1
Swertia perennis	EN	C2a(i)
Triglochin palustris	EN	A4
Trollius altissimus	EN	C2a(i)
Utricularia minor	EN	B2a+b(iii+iv)+c(iv)
Utricularia ochroleuca	EN
Utricularia stygia	EN
Veronica maritima	EN	C2a(i)

Zranitelné (Vulnerable, VU)

Taxon	Kategorie	Kriterium
Rhinanthus alectorolophus	VU	A2
Alchemilla crinita	VU	B2b(iii)
Calamagrostis purpurea	VU	C2a(ii)
Carex limosa	VU	B2b(iii)c(iv)
Centaurium erythraea	VU	B2(iii)+3(iv)
Cephalanthera longifolia	VU	D
Cephalanthera rubra	VU	B2(iv)
Elatine hydropiper	VU	C2a(i)
Luzula sudetica	VU	C1
Chamaecytisus supinus	VU	C2a(i)
Chenopodium bonus-henricus	VU	A2
Carex otomana	VU	C2a(i)
Ranunculus sect. Batrachium “Kotlina”	VU	C2a(ii)
Platanthera bifolia	VU	B2b(iii+v)
Platanthera chlorantha	VU	B2b(iii+v)
Salix rosmarinifolia	VU	A2
Senecio subalpinus	VU	B2c(iii+iv)
Schoenoplectus lacustris	VU	D2
Scheuchzeria palustris	VU	D2
Campanula glomerata	VU	D2
Vaccinium microcarpum	VU	C2a(i)
Cardamine trifolia	VU	B2ab(iii)
Vicia dumetorum	VU	D1
Vicia pisiformis	VU	D2
Abies alba	VU	A2
Tragopogon pratensis subsp. minor	VU	C2a(i)
Botrychium lunaria	VU	C1
Carex pulicaris	VU	B2b(iii+v)c(iv)
Carlina acaulis	VU	A2
Myosotis discolor	VU	B2b(iii)+c(iv)
Andromeda polifolia	VU	A2
Primula veris	VU	A2
Dactylorhiza majalis	VU	A2
Drosera rotundifolia	VU	B2b(iii)c(iv)
Streptopus amplexifolius	VU	C2a(i)
Succisa pratensis	VU	A2
Equisetum pratense	VU	D
Euphrasia nemorosa	VU	A2
Galium boreale	VU	A2
Galium elongatum	VU	C2a(i)
Myriophyllum alterniflorum	VU	B2b(iii+iv)
Potentilla puberula	VU	D2
Arctium nemorosum	VU	C2a(i)
Carex lasiocarpa	VU	B2ab(iii)c(iv)
Hieracium bifidum	VU	D2
Hieracium levicaule	VU	C2(i)
Veronica agrestis	VU	A2
Polemonium caeruleum	VU	B2a+b(iii+iv)
Hordelymus europaeus	VU	C2a(i)
Iris sibirica	VU	B2b(iii+iv)
Isolepis setacea	VU	B2(iii)+3(iv)
Juncus acutiflorus	VU	C2a(i)
Lathyrus linifolius	VU	D2
Leucojum vernum	VU	A2
Ligusticum mutellina	VU	C2a(i)
Lysimachia thyrsiflora	VU	A2
Menyanthes trifoliata	VU	A2/A4
Monotropa hypopitys	VU	A2
Oreojuncus trifidus	VU	C2a(i)
Pedicularis sylvatica	VU	A2
Phleum nodosum	VU	C2a(i)
Calla palustris	VU	A2
Pilosella lactucella	VU	A2
Polygala multicaulis	VU	B2b(iii)+c(iv)
Thesium pyrenaicum	VU	A2
Urtica urens	VU	A2
Viscum album subsp. album	VU	D2

Blízké ohrožení (Near Threatened, NT)

Taxon	Kategorie
Aconitum plicatum	NT
Willemetia stipitata	NT
Rubus plicato-radula	NT
Ranunculus trichophyllus	NT
Rhinanthus major	NT
Potamogeton berchtoldii	NT
Aconitum variegatum	NT
Taraxacum atroviride	NT
Callitriche cophocarpa	NT
Taraxacum aequilobum	NT
Crepis mollis subsp. succisifolia	NT
Eleocharis mamillata subsp. austriaca	NT
Epilobium palustre	NT
Limosella aquatica	NT
Corydalis intermedia	NT
Potentilla norvegica	NT
Ribes alpinum	NT
Rubus perpungens	NT
Serratula tinctoria	NT
Vaccinium oxycoccos	NT
Carex pendula agg.	NT
Carex cespitosa	NT
Taraxacum speciosiflorum	NT
Taraxacum superbum	NT
Alchemilla xanthochlora	NT
Carex flava	NT
Carex hartmanii	NT
Carex pauciflora	NT
Phyteuma nigrum	NT
Centaurea pseudophrygia	NT
Circaea ×intermedia	NT
Circaea alpina	NT
Circaea lutetiana	NT
Rubus lentianus ined.	NT
Rubus praegabretensis ined.	NT
Comarum palustre	NT
Pyrola minor	NT
Taraxacum hahnii	NT
Dentaria bulbifera	NT
Dentaria enneaphyllos	NT
Doronicum austriacum	NT
Dryopteris borreri	NT
Taraxacum hercynicum	NT
Taraxacum moldavicum	NT
Taraxacum mutabile	NT
Taraxacum non-acroglossum ined.	NT
Taraxacum non-glossodon ined.	NT
Taraxacum non-moldavicum ined.	NT
Taraxacum non-ochrochlorum ined.	NT
Eleocharis mamillata subsp. mamillata	NT
Eleocharis ovata	NT
Empetrum nigrum	NT
Rubus blanicensis ined.	NT
Epipactis atrorubens	NT
Epilobium obscurum	NT
Epilobium roseum	NT
Erica carnea	NT
Rubus silvae-bohemicae	NT
Taraxacum pectinatiforme	NT
Festuca filiformis	NT
Euphrasia stricta	NT
Taraxacum perviolaceum ined.	NT
Taraxacum porrigens	NT
Taraxacum porrigentilobatum	NT
Taraxacum pseudoingens ined.	NT
Taraxacum pulverulentum	NT
Taraxacum sellandii	NT
Taraxacum sublaeticolor	NT
Taraxacum uniforme	NT
Taraxacum violaceinervosum	NT
Tephroseris crispa	NT
Taraxacum ottonis	NT
Eleocharis acicularis	NT
Taraxacum hlubokense ined.	NT
Listera ovata	NT
Scorzonera humilis	NT
Carduus personata	NT
Aconitum lycoctonum	NT
Dactylorhiza fuchsii	NT
Carex elongata	NT
Hieracium diaphanoides	NT
Huperzia selago	NT
Hylotelephium telephium	NT
Hypericum humifusum	NT
Leersia oryzoides	NT
Lilium martagon	NT
Thalictrum aquilegiifolium	NT
Rubus kletensis	NT
Rubus muhelicus	NT
Neottia nidus-avis	NT
Noccaea caerulescens	NT
Orthilia secunda	NT
Cephalanthera damasonium	NT
Potamogeton trichoides	NT
Hieracium subcaesium	NT
Carex acutiformis	NT
Alnus alnobetula	NT
Anthriscus nitidus	NT
Rubus coronae-aurae ined.	NT
Polystichum aculeatum	NT
Potamogeton pusillus	NT
Rubus jarae-cimrmanii	NT
Rubus parvidentatus ined.	NT
Rubus perpedatus	NT
Rubus sendtneri	NT
Rubus silvae-norticae	NT
Rubus vatavensis	NT
Sagina saginoides	NT
Soldanella montana	NT
Taraxacum hamatiforme	NT
Trichophorum cespitosum	NT
Viola tricolor subsp. polychroma	NT
Viscum album subsp. abietis	NT
Ulmus glabra	NT
Veratrum album	NT
Veronica verna	NT

Štech M. et al. (2022) Červený seznam ohrožených rostlin a seznam všech cévnatých rostlin Šumavy [pdf].

Základní informace o tvorbě regionálního červeného seznamu podle kritérií IUCN

Štech M., Diewald W. & Holá E. (2021) The Red List. Aktuality šumavského výzkumu/Aktuelle Ergebnisse der Böhmerwaldforschung, poster [pdf].