Epipogium aphyllum – sklenobýl bezlistý

Jedna z nejvýznamnějších šumavských orchidejí, jejíž vzácné nálezy pocházejí i z bavorské, především však z české strany pohoří. Jedná se o obligátně mykoheterotrofní stínomilný druh bučin a jehličnatých lesů, vyžadující vlhká místa s humózními, slabě kyselými až slabě alkalickými půdami a s dostatečnou vrstvou organických zbytků. Záznamy o výskytu druhu na české straně Šumavy pocházejí z Královského hvozdu (Schmidt 1791, 1793–1794, Schmidt in Opiz 1815–1835), kde byl výskyt ověřen ještě v roce 1946 M. Protivou a J. Vaněčkem v údolí Debrnického potoka na Železnorudsku (Vaněček 1967). Dále údaje pocházejí z hory Sokol (Antýgl) z roku 1958 (Procházka et Vaněček 1969) a z údolí Losenice nedaleko Popelné z roku 1995 (Vokoun in Hadinec et al. 2004). Na Boubíně byl druh objeven už v 19. století (Purkyně in Čelakovský 1868) a ve dvacátém století ověřen ještě v roce 1946 J. Holubem a J. Moravcem (Holub 1999). Poté však jeho výskyt nebyl 60 let prokázán. Druh byl také kdysi nalezen na Knížecím stolci v Želnavské hornatině (Petschl in Pascher 1902). Na bavorské straně Šumavy druh rostl v údolí Hollbachschlucht v masivu Falkensteinu (Sack 1928). Také existuje zřejmě blíže nelokalizovaný údaj z kvadrantu 6844d (Schönfelder 1977).

Aktuálně je jediným známým místem výskytu druhu na celé Šumavě oblast Boubína, kde jej v roce 2006 nalezli D. Půbal a R. Maunová (Půbal et Maunová 2007). Od roku nálezu jsou všechny mikrolokality druhu pravidelně sledovány. Do budoucna by mohl být druh ohrožen lesním hospodařením či nepředvídatelnými přírodními událostmi (přívalové deště, sucha apod.).