Carex dioica – ostřice dvoudomá

Eurosibiřský boreální druh s těžištěm výskytu v boreální zóně; směrem na jih ostrůvkovitě vyznívá až do středního Španělska, severní Itálie a rumunských Karpat. Výskyt v ČR byl soustředěn především do středních poloh Čech a na Českomoravskou vrchovinu, v teplých nížinách i ve vyšších polohách na území ČR chybí (Grulich & Řepka in Kaplan et al. 2015). V Bavorsku se vyskytuje především v Alpách a jejich podhůří je také roztroušen v chladnějších oblastech na zbytku Bavorska, kde ovšem silně ustupuje. Lokality na Šumavě jsou soustředěny do nižších poloh pohoří a na kontakt s podhůřím (např. v okolí Zhůří u Železné Rudy, Nových Hutí, Arnoštky, Křišťanova, Horní Plané, Zvonkové, Černé v Pošumaví a Studánek), v okolí Zhůří a Nových Hutí vystupuje do nadmořské výšky kolem 1000 m; na bavorské straně pohoří byl druh i v minulosti vzácný, ze strany hornorakouské chybí údaje. Ostřice dvoudomá roste na slatinných rašeliništích v málo produkčních krátkostébelných porostech s bohatým mechovým patrem, obvykle s kalcitolerantními rašeliníky. Jde o konkurenčně slabý druh a je velmi citlivý jak na hydrologické změny (odvodnění, ale i přemokření), tak i na zvýšenou přístupnost živin; rychle podléhá konkurenci vzrůstnějších bylin. Na narušených stanovištích se oslabené populace navíc velmi obtížně hledají. Česká strana Šumavy a přilehlého Pošumaví dnes hostí nejvíce lokalit tohoto druhu v rámci celé ČR.