Calla palustris – ďáblík bahenní

Ďáblík bahenní roste na mokřadních stanovištích temperátní a boreální zóny celé severní poloule. Výskyt na Šumavě je znám již od 18. století (Schrank 1789). Roste zde v mokřadních rašelinných olšinách, okrajích rašelinišť a v lesních příkopech. Hojnější je na bavorské straně, kde jsou známy jednotlivé výskyty od Velkého a Malého Javorského jezera (Vollmann 1914) na západě po východní okraj Šumavských plání. V bavorské části Šumavy druh zřejmě dosahuje svého výškového maxima výskytu v území (Rachelsee, 1070 m n. m.).

Na české Šumavě byl druh poprvé zjištěn v Hornovltavské kotlině na sklonku první poloviny 19. století [Jungbauer 1842: „Ruidles“, Pfund 1842: Riedels“ – obě uvedené lokality se vztahují na zaniklou osadu Riedelhütte (U Riedlů), patřící k Perneku u Horní Plané (cf. Tannich 1938), jež zanikla po napuštění Lipna]. V širším okolí lipenské přehrady byly však ve druhé polovině 20. století zjištěny další lokality, které existují dodnes: u Pláničského rybníka, Bližné, v severovýchodním pobřeží rybníka Olšina a v tzv. Kyselovském lese u zaniklého Kyselova na pravém břehu Lipna (Procházka & Štech 2002). Mimo Hornovltavskou kotlinu byl relativně nedávno (Skalický & Kirschnerová 1993) zjištěn fytogeograficky významný výskyt ďáblíku v severní části Šumavských plání u bývalé osady Slunečná nedaleko Velkého Boru a u Skelné. Vzhledem k tomu, že se druh dobře množí a často pěstuje, mohou některé lokality zejména na bavorské straně (např. v kvadrantu 7047d u obce Hinterfirmiansreut) pocházet z výsadby.