období záznamů: 1887–2024
Legenda:
ověřené záznamy
neověřené záznamy
nejisté záznamy
Červený seznam Šumavy: VU [A2]
Typický boreokontinentální druh mokřadních biotopů, s rozsáhlým areálem zahrnujícím mírný pás a jižní část boreálního pásu sev. polokoule (Skalický in Hejný & Slavík 1992). Na Šumavě je výskyt koncentrován takřka výhradně na Hornovltavskou kotlinu, kde roste v trvale zamokřených, živinami chudších otevřených plochách. Typickými stanovišti jsou okraje rašelinišť, tůní a slepých ramen, nebo prameniště a sníženiny v rašelinných loukách. Vyhovují mu stanoviště dočasně nebo i trvale mělce zaplavená vodou. Bazanovec však tyto biotopy nedoprovází do vyšších částí pohoří, častější je v mokřadech podhůří Šumavy a v jihočeských pánvích. Mimo Hornovltavskou kotlinu roste na Šumavě jen výjimečně ve Svatotomášské hornatině (Rašeliniště Kapličky, výškové maximum), vysoko položená je i izolovaná lokalita u Křišťanovického rybníka v Libínském Předšumaví (Procházka & Kováříková 1999). Z Hornovltavské kotliny zasahuje do Horního Rakouska (Moosau, Torfau, Bayerische Au?), z bavorské strany Šumavy je znám ojedinělý výskyt u obce Herzogsreuth.
Řada historických lokalit byla zatopena přehradní nádrží Lipno, vlivem pozvolného zazemňování jejích břehů zde však dochází k novodobému šíření bazanovce do vznikajících porostů vysokých ostřic a rákosin. V porovnání se všeobecným ústupem tohoto ohroženého mokřadního druhu se šumavské populace jeví jako poměrně stabilní, což je dáno nízkou intenzitou využívání krajiny.
Nejvyšší výskyt: 910 m n. m.