Fagus sylvatica – buk lesní

Buk lesní je strom původní v západní, střední a jižní Evropě. Kromě nejvyšších poloh byl v přirozených lesích Šumavy před zásahem člověka pravděpodobně nejhojnějším stromem (Šebková et al. 2011). V nejvyšších polohách byl vystřídán smrkem ztepilým. S výjimkou specifických stanovišť (sutě, skály, rašeliniště, podmáčená stanoviště a lužní lesy) dominoval v lesích asi do 1200–1250 m n. m. (výjimečně i výše), kde končí výskyt smrkových bučin (Neuhäuslová 2001, Neuhäuslová & Zatloukal 2001). Tvoří dominantu květnatých i acidofilních bučin, v příměsi roste také v suťových, přípotočních a podmáčených porostech. Protože nesnáší (pozdní) mrazy, obvykle chybí v mrazových kotlinách, hlavně na Šumavských pláních. Na svazích a vrcholech hor ho však najdeme až do nejvyšších poloh (např. 1380 m n. m., Kleiner Arber), kde roste jako příměs v klimaxových smrčinách. Jeho výskyt byl lidskou činností velmi omezen. Byl preferován pro pálení dřevěného uhlí, jako palivo ve sklárnách a nevyhovovala mu ani lesní pastva. V poslední době se však rychle šíří v kulturních smrčinách i v oblastech ponechaných samovolnému vývoji po odumření smrčin v důsledku větrných epizod a následného šíření kůrovce.