Senecio germanicus – Jacquins Hain-Greiskraut

Mezi příbuznými druhy z okruhu starčku hajního (Senecio nemorensis agg.) má největší areál, který se táhne od Německa až po Ural; ve středoevropském prostoru je nejčastější ve středních polohách. Na Šumavě byl dosud zjištěn ve 2 kompaktních ostrůvcích. Severnější leží v údolí horní Otavy a jejích přítoků od Rejštejna až téměř po Modravu, překvapivě hojně roste v okolí Srní až po Rokytu. Druhá oblast hojného výskytu se nachází v Hornovltavské kotlině, kde zasahuje až do okolí Stožce. Jednotlivé lokality byly zjištěny i jinde, roste ještě např. ve fragmentu horské bučiny nad Rokyteckou slatí v nadmořské výšce 1150 m. Některé lokality mají druhotný charakter, např. u cesty na Žďáreckém sedýlku nedaleko Knížecích Plání. Z bavorské i hornorakouské strany údaje dosud chybějí. Stanovištěm jsou především světliny smíšených lesních porostů, zejména v hlouběji zaříznutých údolích vodních toků, v nivě horní Vltavy je častý na okrajích křovin a v březových náletech. Občas se objevuje i na pasekách nebo na okrajích cest. V území se vyskytuje jen nominátní poddruh (subsp. germanicus), ale pravděpodobně se tu také kříží s blízce příbuzným druhem Senecio ovatus. V okolí Mrtvého luhu byly pozorovány i rostliny, které snad představují křížence s druhem S. hercynicus. Není vyloučeno, že je přehlížený a že při podrobnějším průzkumu bude zjištěn i na dalších lokalitách.