Utricularia ochroleuca – bublinatka bledožlutá

Bublinatka bledožlutá roste v živinami chudých až mírně bohatých (oligo- a mezotrofních) vodách na rašelinném nebo písčitém podkladě, se slabě kyselou nebo neutrální reakcí, jako jsou mělké tůňky (tzv. šlenky) v rašeliništích i větší jezírka nebo říčních tůně – na takových místech je někdy nalezena i v hlubší vodě, ale nejčastěji se vyskytuje na okrajích mezi trsy ostřic a trav, snáší i krátkodobé vyschnutí vody. Na Šumavě se vyskytuje velmi vzácně: ve třech tůních v nivě Vltavy u Dobré (Rydlo 1998, Bufková & Rydlo 2008) a na rašeliništi u Rothovského mlýna u bývalé obce Kyselov (Grulich in Hadinec & Lustyk 2007).

Bublinatka bledožlutá leží morfologicky mezi druhy b. menší (U. minor) a b. prostřední (U. intermedia) a zřejmě kdysi vznikla jejich křížením. Kvete poměrně vzácně a téměř nebo vůbec nevytváří semena, takže na většinu lokalit se pravděpodobně rozšířila díky vegetativnímu rozmnožování (úlomky lodyh). Někteří odborníci na masožravé rostliny rozlišují dva velmi podobné druhy, b. bledožlutou v užším smyslu a b. tmavou (U. stygia), která je morfologicky poněkud bližší b. prostřední, ale rozdíly jsou velmi malé a oba druhy jsou odlišovány prakticky na základě jediného mikroskopického znaku, kterým je tvar čtyřramenných žlázek na vnitřní straně lapacích měchýřků. Je možné, že každý z těchto údajných druhů zahrnuje jeden nebo několik klonů vzniklých několikrát nezávisle na sobě hybridizací stejných rodičů, pak by rozlišování na úrovni samostatných druhů nebylo taxonomicky oprávněné Kaplan in Kaplan et al. 2017). Tato problematika vyžaduje další studium, a proto oba typy zatím uvádíme společně v rámci jednoho druhu. Ze šumavských populací byly zatím v detailu studovány rostliny z lokalit Rothovský Mlýn (Płachno & Adamec 2007), odpovídají typu b. tmavá (U. stygia), který je ve střední Evropě celkově hojnější.