Taxus baccata – tis červený

Jeho areál zabírá část Evropy a severní Afriky, vyskytuje se také v Turecku a na Kavkaze. V minulosti bylo jeho pružné a pevné dřevo využíváno např. pro výrobu kuší a luků. Ve střední Evropě roste vzácně v reliéfově členitých územích v květnatých a vápnomilných bučinách a suťových lesích, o něco běžnější je v Alpách. Velmi často je pěstován v intravilánech obcí nebo na významných místech v krajině, odkud může i zplaňovat. Na Šumavě je dnes velmi vzácným druhem, i když záznamy z minulosti naznačují jeho bohatší zastoupení; např. v lesních revírech Zwiesel, Spiegelau, Klingenbrunn (Vollmann 1914b) nebo na Stožci a Radvanovickém hřbetu (Záloha 1975) se vyskytoval nezřídka (srov. též Lukáš & Skalický 1968, Pavlíčko 1995). Tis nesnáší holosečný způsob lesnického hospodaření a v některých oblastech jej lesní hospodáři dokonce úmyslně potlačovali, až z řady území úplně vymizel (srov. Záloha 1975). Nejvýše položené výskyty jsou známy z 1000–1045 m n. m. (Kleiner Falkenstein, Grosser Rachel, Zátoňská hora, Plešný u Ondřejova; Jungbauer 1842, Sendtner 1860, Drude 1902, Skalická in Hejný & Slavík 1988). V přirozených porostech rostou dodnes jednotlivé exempláře na více místech zejména v západní bavorské části Šumavy (např. Riesloch, Kleiner Falkenstein, Grosser Rachel), dále u Debrníku (Nesvadbová & Sofron 1994), na Zátoňské hoře a u Krejčovic (Zatloukal in Wild et al. 2019). Bohatší populace tisu se nacházejí u obcí Ktiš a Chroboly již za hranicemi Šumavy. Přirozené zmlazení je decimováno okusem spárkaté zvěře, takže na většině lokalit tis nezmlazuje. Tis se vyskytuje také jako vysazený v (bývalých) osadách, např. Pravětínská Lada (Pavlíčko 1995), Stögrova Huť (Lukáš & Skalický 1968), Pražačka (Procházka & Štech 2002).