Rudbeckia laciniata – třapatka dřípatá

S touto okrasnou trvalkou se můžeme nejčastěji setkat v zahradách ve starší zástavbě. Pochází ze Severní Ameriky, ve střední Evropě se ve větší míře pěstuje od 19. století (Seidl 1958, Pils 1984). Oblíbené jsou kultivary s plnými úbory, které připomínají květenstvím zahradní jiřiny. Třapatce dřípaté se daří především na vlhčích provzdušněných půdách na osluněných nebo polostinných stanovištích, kde díky bujně se rozrůstajícím oddenkům a vysokému vzrůstu dokáže výrazně potlačovat ostatní byliny. Hospodářská zvířata se jí při pastvě zpravidla vyhýbají, u některých způsobuje i zažívací potíže až otravy. Invazivně se chová hlavně původní forma s jednoduchými úbory, pomocí oddenků i semen se šíří podél vodních toků, expanduje na nesečené nivní louky nebo neudržované plochy v okolí sídel. Je spíše teplomilná, proto se ve vlastní Šumavě nerozrůstá tak živelně jako v jejím podhůří, zplanělá však přežívá i desítky let v okolí zaniklých usedlostí, např. plnokvěté kultivary v bývalém Rožnově a bývalé Lindě ve Svatotomášské hornatině.