Isoëtes lacustris – šídlatka jezerní

Památná šumavská rostlina, která je stejně významným glaciálním reliktem jako šídlatka ostnovýtrusá. Na jediné lokalitě Šumavy v Černém jezeře byl druh objeven v září roku 1816 (Tausch 1819). Druh roste v hloubce 2−8 m. Od 90. let 20. st. začal být postupně pravidelně monitorován (Husák et al. 2000, Čtvrtlíková 2004) a podařilo se zjistit důležitá fakta z biologie tamější populace (Čtvrtlíková et al. 2014). I když je reprodukce zřejmě probíhá velmi vzácně, zdá se být současný stav populace uspokojivý (Čtvrtlíková et al. 2014). Staré údaje o výskytu šídlatky jezerní v jiných šumavských jezerech (Čertovo, Plešné) jsou mylné (Procházka 2000). Avšak na základě paleobotanických průzkumů lze předpokládat, že v pozdním glaciálu a raném holocénu mohly mít oba druhy šídlatek na Šumavě více lokalit a mohly růst nejen v jiných jezerech, ale i na dnes již zazemněných lokalitách (Břízová 2011, Knaap et al. 2020, #Kuneš ###).