období záznamů: 1920–2024
Legenda:
ověřené záznamy
neověřené záznamy
nejisté záznamy
Červený seznam Šumavy: VU [A2]
Kyhanka sivolistá patří mezi typické rostliny subkontinentálních a kontinentálních vrchovišť boreální a subarktické zóny severní polokoule. Směrem na jih má extrazonální výskyty, převážně v horských oblastech (Jacquemart 1998). Na Šumavě i v širším regionu představuje významný glaciální relikt, s úzkou ekologickou vazbou na horská vrchoviště. Roste na živinami chudých centrálních částech vrchovišť s trvale vysokou hladinou podzemní vody, okrajově vstupuje i do nezapojených porostů rašelinných lesů.
Na Šumavě je hojná na vrchovištích v oblasti Šumavských plání a vrchovištích v Hornovltavské kotlině a v rašeliništním komplexu Großer Filz-Klosterfilz u St. Oswald, v ostatních fytogeografických podokresech Šumavy je vzácná (chybí na Javorníku, dříve rostla snad i v Královském hvozdu). Nejzápadněji roste na rašeliništích Arracher Moor (Bavorsko) a Šmauzy (Šumavské pláně), na jihovýchodě např. na Hirschlacken-Au (Horní Rakousko) a Rašeliništi Kapličky (Svatotomášská hornatina). Nejodlehlejší směrem do Předšumaví jsou lokality východně Arnoštova v nivě Puchéřského potoka (Želnavská hornatina) a mezi Světlíkem a Blatnou (Hornovltavská kotlina).
Řada historických lokalit zanikla odvodněním a těžbou rašelinišť, v Hornovltavské kotlině k tomu významnou měrou přispělo i zatopení vodami Lipenské nádrže (Procházka & Štech 2002). Na existujících lokalitách se však nezdá být příliš ohrožena.