Lycopodiella inundata – Sumpf-Bärlapp, Gewöhnlicher Sumpf-Bärlapp

Plavuňka zaplavovaná je oceánicky laděný druh s hlavním rozšířením ve střední a západní Evropě a na východě severní Ameriky. Na Šumavě byla zaznamenána roztroušeně až vzácně v sz. části české a bavorské Šumavy, v jv. části Šumavy je velmi vzácná a v rakouské části Šumavy chybí. Plavuňka preferuje vlhké rašelinné nebo minerální půdy především v iniciálních stádiích sukcese, tedy na místech s ne zcela zapojenou bylinnou vegetací. Výskyty na sukcesně stárnoucích plochách po čase zanikají, avšak v případě vhodných disturbancí se může rychle šířit na ekologicky vhodná stanoviště v okolí. Na Šumavě plavuňka zaplavovaná roste nebo v minulosti rostla na slatích, okrajích rašelinišť, jezer, v terénních depresích bývalých tankových střelnic, na průsecích po hraničních zátarasech, v pískovnách, zemnících, kde snáší i krátkodobé zaplavení.

Velká část lokalit známých v minulosti zanikla a dokonce v 80. letech 20. století byl druh řazen mezi nezvěstné druhy Šumavy (Sendtner 1860, Moravec 1963; Procházka 1965, Pavlíčko & Procházka 1998). V současné době plavuňka zaplavovaná roste na české straně Šumavy zřejmě asi jen na 9 lokalitách vždy druhotného charakteru: dno opuštěného lomu u bývalé obce Zhůří u Nové Hůrky, při okraji lesní cesty u Rybárny nedaleko Modravy, při okraji cesty na Javorníku u Stach, v písníku v prostoru bývalé střelnice u Kvildy, na bývalém vojenském cvičišti Radost u Klášterce, zarůstající lesní cesta v bývalé obci Stodůlky, bývalá obec Horní Světlé Hory, pískovna v Novém Údolí, rašelinný okraj lesní cesty severně od bývalé obce Jasánky (podrobný přehled lokalit viz Kaplan et al. 2019). V bavorské části Šumavy je dnes známa z plovoucích ostrůvků Malého Javorského jezera (Horn & Diewald 2005) a na rašelinných prameništích v údolí potoka Kleiner Schwarzbach severovýchodně od Luzného + please other add W. Diewald.