Salix myrtilloides – vrba borůvkovitá

Vrba borůvkovitá je drobný keř, který se listy a vzrůstem poněkud podobá borůvce a ještě více jí blízce příbuzné vlochyni, se kterou se běžně setkáváme na rašeliništích. Tato vrba roste ve střední Evropě na rašelinných loukách a okrajích rašelinišť, nikoliv ale v živinami velmi chudých vrchovištních rašeliništích, která jsou pro Šumavu charakteristická. Takové lokality odpovídají prostředí v hlavní části areálu v severní Evropě a Asii. Vrba borůvkovitá je tak ve střední Evropě reliktem z konce doby ledové nebo začátku Holocénu (doby poledové). Na Šumavě se vyskytovala velmi vzácně na několika lokalitách na české (Knížecí Pláně, Strážný, Chlum u Volar) i bavorské straně pohoří. Všechny lokality kromě jedné ale již zanikly a v současnosti roste jen na jediném místě na okraji nivy Vltavy u obce Chlum, na ploše pouhých několika metrů čtverečních (Koutecký et al. in Lepší & Lepší 2014). Jde o konkurenčně slabý druh, které je velmi ohrožený změnami na lokalitách (vysoušení a absence kosení nebo pastvy), které vedou k zarůstání statnými ostřicemi a travami nebo vyššími dřevinami. Další ohrožení představuje tzv. genetická eroze, při které se druh kříží s velmi hojnou vrbou ušatou (S. aurita). Kříženci se jmenují S. ×onusta, byli na lezeni i na Šumavě a jejich současný výskyt u Chlumu je potvrzen.